Sámská krev

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Sámská krev je film s hodně zajímavým tématem, průměrně filmařsky zvládnutým 90 minutovým flashbackem a naprosto stupidním dramatickým rámcem. Aneb bába přijede na smuteční oslavu sámských příbuzných, všechny hejtuje, potom se u okna zasní jak to všechno hejtovala i v dětství a najednou jí přepne v makovici, vydrápe se na kopec a z minuty na minutu zcela přehodnotí svůj celoživotní postoj. To je z mého pohledu totální scenáristický bullshit, který předpokládá, že když divák prožije 90 minutový flashback, bude mít pocit, že došlo k vývoji postavy. To nedokážu přijmout a celý film tím pro mě jen ztrácí na smyslu. 5/10 (02.02.2018)

Film, který šel až na dřeň, v tomto případě až na lišejník. Příběh, který ve mě zanechal hlubokou stopu. Vždycky mě to táhlo k přírodním etnikům, určitě bych ocenila film čistě ze sámského prostředí.Zároveň však ctím právo každého jedince na svobodné rozhodnutí. Elle Marja si svůj původ nevybrala, ale velice citlivě vnímala přezírání okolí. Odtud pranila její touha vystoupit ze svého prostředí a včlenit se mezi švédskou populaci. Film odhaluje, co jí k tomu vedlo, nevíme o jejich vnitřních bojích a obtížích než se jí to povedlo. Lene Cecilia Sparrok je pro mě jako zjevení, nehraje, je pouze sama sebou. Vtom je její vnitřní půvab. Tuhle osůbku si budu dlouho pamatovat. (08.03.2019)

"♪ Elle talar svenska ♫". Znalec ugrofinských jazyků si zde musel skutečně smlsnout. My ostatní si můžeme užít poklidné, nicméně skvělé zrežírované a sehrané severské drámo o celoživotním boji Elli Marji s Christinnou. O vzdoru přerůstající v odpor k vlastním lidem a kultuře, už tak utlačované státní mocí. Kde asi ti čistokrevní nordičtí povýšenci tenkrát vzali inspiraci? Naštěstí jejich forma třídění nechávala lidi naživu. Jako debut opravdu velmi dobré. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (25.04.2017)

„Jedeš za tím Švédem?! Nikdo tě nemá rád! Nikdo tě tu nechce. Myslíš jen sama na sebe. Nikdo tě tu nechce! - „Seš laponskej smrad, co ničemu nerozumí! Máš malinkatej mozeček. Nikdo NÁS tu nechce! Jste idioti, co neumějí sami myslet.“ A Elle-Marja byla výjimkou, což jí značně komplikovalo život…Šaty dělaj člověka, v tomto filmu více než kde jinde. Ale ještě víc původ. To nesmazatelné stigma, které hlavní hrdinku neustále ani ne tak provázelo, jako spíš přímo pronásledovalo, bylo maximálně určující. Její snaha převzít švédské způsoby, zbavit se onoho „cejchu“ a přestat být brána za podřadnou se tak stalo bojem, u kterého ve výsledku nešlo ani tak o smíření se s okolním světem (či zavrženou komunitou), nýbrž sama se sebou. Sámská krev je vhledem do zajímavé problematiky, o které jsem toho věděl málo. A až na to pomalé tempo vyprávění, jistou odtažitost a (administrativně) naivní přijetí nemám více výhrad. Naopak musím vyseknout poklonu oběma sestrám (na jejichž perspektivách film staví), byly autentické, výborné. Celkově solidní 4*. (23.05.2021)