Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 912)
Zdanlivá rodinná pohoda v zdanlivo obyčajnom českom filme, ktorý urobil z Jana Hřebejka režisérsku hviezdu a stal sa klasikou podstatne rýchlejšie, než je obvyklé. A rozhodne zaslúžene. Úplná klasika, nedostihnuteľný film dvojice Jarchovský - Hřebejk. Hlášky Kodeta, Polívku, Holubovej a ďalších naozaj zľudoveli, scenár je teda najsilnejšou stránkou. Ten film má ale samé silné stránky, vrátane tej tragikomickosti, tak typickej pre český film 90. rokov. ()
Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. ()
Byť jsem si k Pelíškům vytvořil trochu despekt, jako obranu proti jejich davové nekritické popularitě, musím uznat, že je to jeden z nejlepších českých filmů min. polistopadového období, dýchající skutečnou nostalgií a kouzlem dnů, které śe nevrátí... Scénář je śvižný a vtipný, zahrané je to do puntíku bezchybně (nade všemi se tyčí Kodetův cholerik) a krásný je i soundtrack, kterému dominuje Sluneční hrob od Blue Effectu spolu s Neckářovou Kytarou Je to marné, půjdu s davem a při další projekci si nějaké ty mouchy najdu a basta...90% ()
Uz ani neviem po kolkykrat som tuto skvelu komediu videl, ale vzdy sa na nej nasmejem a pritom to nie je ani tak blazniva komedia, ako skor trpa komedia zo zivota ludi z komunistickeho obdobia, kde boli ludia rozdeleni na tych, ktori obhajovali zapadne demokraticke staty koncom 60-tych rokov a ich pokroky a na tych, ktori naopak obhajovali komunisticky system. Moji najoblubenejsi herci su jednoznacne Bolek Polivka a Miroslav Donutil a nikdy nezabudnem na ich hadky ohladom zapalkovej skatulky, alebo scena s umelými poharmi a lyzickami. Jedna z najlepsich ceskych komedii. ________ Boleslav Polívka - (Strýc Václav) +++ Miroslav Donutil - (Šebek) +++ Simona Stašová - (Šebková) +++ Jaroslav Dušek - (Saša Mašlaň) +++ Stella Zázvorková - (Babička) +++ Eva Holubová - (Učitelka Eva) +++ Emília Vášáryová - (Krausová) +++ Jiří Kodet - (Kraus) +++ Kristýna Nováková - (Jindřiška) +++ Boris Hybner - (Kúzelník) +++ Hudba: Výber od Václava Neckáře +++ ()
„Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního, na tých sklěničkách, Mařenko.“ Hřebejk sa v Pelíškoch (na rozdiel od neskoršieho Pupenda, ktoré mi príde síce menej kultové, ale paradoxne lepšie vyladené, napísané a zrežírované) ešte mierne stráca. Možno až príliš masívne mieša dokopy výborné komediálne scény (knedlík vs. nok, prcat, umelohmotné lyžičky) s horkastými (elektrická rúra) a takými, ktoré trhajú srdce (posledné minúty, decentne poňaté scény prvého stretnutia so smrťou a sexom). Nič to však nemení na tom, že všetci herci podávajú výborné výkony (Polívka, Donutil, Stašová, Vášaryová, Dušek, Holubová, Zázvorková a predovšetkým excelujúci cholerik Jiří Kodet a jeho dcéra Kristínka Nováková) a dialógy sú klenot; snáď neubehne jedna jediná mizerná minúta, aby nezaznela nejaká kultovka ("Vy dva jse se dlouho hledali."; "A komu tím prospějete, co?!"; „To je pejsek?“ – „To je velbloud!“). ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- Když Šebkovi u stromečku rozdávají dárky, na stole je svícen s cinkajícími zvonečky, které se v některých záběrech hýbou a cinkají, v jiných však stojí a je slyšet jen zvuk cinkání. (Sona.P)
- Režisér Jan Hřebejk několik let po vzniku filmu vzpomínal na genezi jeho názvu: "Knížka Petra Šabacha se jmenuje Hovno hoří. Nechci říkat, že to je úplně nejlepší název pro potenciální štědrovečerní komedii, ale - po pravdě - cítili jsme, že titul, který obstál u knihy, film neunese. I když varianta, že by na sebe diváci pokřikovali: 'Už jsi viděl Hovno?' nebo 'Půjdem na Hovno?' nás docela bavila. Velkým zastáncem tohoto titulu byl kameraman Honza Malíř, který říkal, že stejně nic lepšího nevymyslíme. Zásadní slovo měl ale Petr Borovan z České televize, který nám vysvětlil, že vzhledem k tématu budou chtít film zařadit do vánočního týdne a na veřejnoprávní televizi (zatím) prostě nejde, aby se něco v osm večer na ČT1 jmenovalo Hovno hoří. (...) V další fázi jsme film nazvali Hospodské historky. Hospodská historka je totiž svou délkou, mírou tragikomiky a stylizace základem velké české literatury. Z Hospodských historek jsme odvodili název Pub fiction, jelikož člověk většinou začíná nějakými parodiemi známých titulů a když je blbej, tak u nich i skončí. Pub fiction se nikomu nelíbilo, ale přesto tohle slovní spojení nějakou dobu vězelo na první straně scénáře. A pak přišel Petr Jarchovský se Spolkem pohodlí. Jeho teta Jindřiška (...) byla totiž členkou takhle pojmenované hospodské sebeobranné party výtvarníků a recesistů z přelomu 60. a 70. let, v níž se ukovala spousta znamenitých hospodských historek. Jenže tuhle legendu spojenou s názvem by bylo potřeba každému individuálně vyložit, což pochopitelně není možné. Přesto i Spolek pohodlí figuroval na scénáři poměrně dlouho. A když už se všechno konečně začalo blížit realizaci, přišel producent Ondřej Trojan s názvem Pelíšky a prohlašoval, že ten film přece je o takových našich domovech a doupátkách. Já nebyl ani pro ani proti, jelikož jsem v té fázi řešil jiné věci, a tak jsme nechali Pelíšky dokonce natisknout na trička, do kterých byl oblečen štáb během natáčení. Jenže Jarchovský s tím šel za Šabachem a vydavatelem Láďou Horáčkem a ti nevěřili vlastním uším: 'Je to blbý a takový teploušský,' říkali. Uklidnili jsme je, že je to jen pracovní verze, a pokračovali v natáčení. (...) A jak už to tak bývá, u sebeblbějšího titulu se někdy stane, že si ho lidi zamilujou. (...) Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí ani Horáčkovi se Šabachem." (NIRO)
- Legendární nerozbitné skleničky z Polska se ve skutečnosti vyráběly v bývalé NDR. Za vynálezem stojí tým z východního Saska a vidět je můžeme v muzeu ve městě Weißwasser. O vynález nikdo nejeví zájem. I když patent nikomu nepatří a může se tak využívat zadarmo. Podle šéfa muzejního sdružení Horsta Fasolda by přitom nápad mohl i zabodovat. (sator)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama