Playtime

Filmy Jacquese Tatiho jsou natolik specifické, že máte pocit, že sledujete někoho, kdo rozuměl světu tak jedinečně, že se buď na jeho vlnu naladíte, nebo nikoli. V tomhle případě se jedná o film, který je a není groteskou, je a není komedií. Takové ztvárnění společnosti opravdu, není daleko od reality, z čehož místy docela mrazí. (10.06.2015)

Propracovaná studie o mnoha variacích na téma vymoženosti, úspornosti, umělých náhražek a času a časování života. Esej o propastném rozdílu mezi tím mít hračky a hrát si. A jako všechny Tatiho filmy - o samotě a míjení, o nesetkávání, nerespektování, nespolupráci, nezření. A neukazuje se tu "odlidštěné prostředí", ale právě naopak precizně odkoukané, zesílené a v čisté formě předvedené každodenní chování lidí ve společnosti. Lidská komedie, oloupaná a serírovaná s osobitým, hořkosmutným situačním humorem. (28.03.2014)

Playtime je naprostá filmová šílenost, která si nebere jakýkoli servítek, a tudíž je dost pochopitelné, že film jako takový není pro všechny diváky ... včetně mě. Během celého toku děje jsem si nedokázal vytvořit pevný názor na to, co jsem viděl, což mě celkem štvalo. Pár motivů se mi zde vskutku líbilo - "výkladní bytové skříně", "improvizace s otevřenými dveřmi" nebo "hra s odrazy ve skle". Zkrátka snímek, u kterého jsem se i přes jeho dynamiku dost nudil. (24.11.2011)

Je to tu anglicky. Push. Nikdo sice anglicky neumí, ale hlavně že to je moderní. Naprosto jsem nechápal genialitu Jacquese Tatiho. Věděl jsem v čem spočívá, ale nějak jsem ji nedokázal ocenit. Vše, co jsem od něj zatím viděl, mě víceméně nudilo, ale atmosféra odcizeného supermoderního města v Playtime mě naprosto pohltila a hltal jsem každé dokonale promyšlené políčko filmu. Během tohoto snímku bych vám i odpřísáhnul, že se budoucnost neodehrála už kdysi dávno a že scénář k ní nenapsal Ed Wood Jr. Konečně jsem uzřel tu Tatiho ryzí genialitu v plné kráse. Tenhle snímek má opravdu něco do sebe a komická postavička pana Hulota do příběhu pasuje naprosto dokonale jako scházející dílek puzzle. Playtime ale hlavně není postaven převážně na Tatiho výkonech, jak bývá u jeho filmů zvykem. Navíc je celková atmosféra snímku umocněna opravdu vynikající hudbou. Ve filmu se prakticky nemluví, a když už se tak děje, tak se tu naprosto chaoticky střídá francouzština, angličtina a němčina. To ale vůbec nevadí a spíš to podtrhuje atmosféru snímku a osamocenost lidí v rušném velkoměstě. A co ta Praha? – Let byl zrušen. (17.06.2008)

Artově laděná groteska naroubovaná na satiru o moderním městském urbanismu, vycizelovaná do posledního detailu, např: sekundová diagonální kompozice obrazu za sebou do pozadí ustupujících staveb. Spousta gagů poukazuje na architektonické úlety, nesmyslné unifikace, designové výstřelky, různé nedodělky, které jsou ukázány pomocí zajímavé práce se zvukem, (nesmyslná délka chodby znázorněná dlouhým zesilujícím klapáním podpadků blížící se postavy). Svým způsobem geniální dílo. O kvalitách filmu asi nebudou velké pochyby, diskutabilní bude jen do jaké míry je film vlastně zábavný. (17.02.2020)