Podivnější než ráj

Film divnejší ako som čakal, ale taký je už Jarmush a na žiadny jeho film sa nedá dopredu pripraviť a povedať si - takto to bude vyzerať, pretože tento čudák vždy vybalí úplný protiklad zo všetkých očakávaní. Krásne hranie sa s charaktermi postáv a s krátkymi, stručnými, odpaľovacími dialógmi, ktoré častokrát aj keď nechcú, sú cool a keď nie hranie sa s dialógmi tak so štýlovým mlčaním, nekončiacou trpkou zábavou. Jim má proste štýl, jeho flegmatický sentiment mu žeriem aj keď s danými postavami a situáciami by sa dali robiť zázraky smiechu, tu som to mal totálne na háku. A záver, kde Willie maximálne vytrel sám so sebou, no comment. Kesenem Sepen! 80%. (18.06.2008)

nó, tak zase né, no... další setkání s jarmuschem, asi na něj prostě intelektuálně nemám a to je celá sranda. tentokrát o něco lepší dojmy než z kafe a cigár, ale opět tam bylo spoustu věcí, co mě vytáčely... pro někoho možná geniální mlčení a mučivě nudné scény, oddělováné třívteřinovou tmou. nezávislá, umělecká nádhera. pro mě však devadesátiminutovej šlápanec vedle. zase. 50% (09.03.2010)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] (29.10.2022)

"Kdykoli někam přijedu, kde jsem ještě nebyl, je to tam úplně stejný jako jinde." Taková jsou malá americká zklamání maďarského přistěhovalce Bély: nádherně černobílá, DiCillovým nově objeveným talentem nasnímaná a poklidně úsměvná bez náznaku nudy z mé strany. Po prvotním Jarmuschovském zklamání z Permanent Vacation tak trochu jako dětská náplast se zvířátky na hlubší bodnou ránu. (10.07.2009)