OA

Tenhle seriál vyžaduje hodně tolerance a některé scény větší dávku shovívavosti. Buď se vám znechutí anebo vás strhne, nadchne. Mě naprosto dostal, i když mi taky chvilku trvalo naladit se na jeho poetiku a na to, že je tak trochu zahleděný sám do sebe.Ale když vás v dnešní době ještě dokáže něco překvapit, je to velký plus. (14.03.2017)

První dva díly jsem viděl, další dva proklikal ve snaze zjistit, jestli se něco bude dít... a pak skočil k poslednímu, proklikal, uviděl tajtrdlíky v jídelně a vzdal to. Ano, čekal jsem něco jiného a tohle mě naprosto minulo. Těžká škoda, Netflix má u mě první vroubek :) Včera večer bych napsal peprnější komentář, ale vyspal jsem se na to a teď po ránu vím, že mi tahle srágora za invektivy nestojí. (23.04.2017)

"You have to pretend to trust me until you actually do.". Seriál, kterýmu když dáte šanci a naladíte se na stejnou frekvenci, dostanete psychologickou nálož protkanou vším - od základních životních pravd až po největší mystéria vesmíru. Odvážný, skvěle natočený a ve finále zdrcující (v záplavě současný seriálový tvorby působí OA hodně jinak). Pokud vás ale nechytne hned první epizoda, ať už pro pomalý tempo, nebo na seriálový poměry těžkou stravitelností (nebo prostě z ignorace), budete seriál nenávidět. Společně se Stranger Things největší seriálový překvapení roku! (16.12.2016)

Po 1. sérii: Co jsem si přál, aby mi někdo řekl před sledováním: Většina flashbacků nejsou flashbacky, nýbrž ztvárnění toho, jak si posluchači v hlavě představují vyprávění Prairie. Jason Isaacs záporačí ještě víc než Lucius Malfoy, Scott Wilson se podobně snaží překonat Hershela Greena v dobráctví, zato Phyllis je pořád Phyllis. Ačkoliv možná nic z toho není pravda a Prairie to prostě jen nemá v hlavě v pořádku. Jak ale vysvětlit, že znovu vidí a jiné další věci? Poutavě udělaná filozoficko-ezoteristická minisérie, kde se to hemží symboly, záhadami, nedořešenými událostmi, kýčovitými momenty a potenciálními dírami v příběhu. (27.12.2016)

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří. 2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných. (20.06.2018)