Sobibor
Sobiboras
Obsahy(1)
Základ filmu představuje reálná událost, k níž došlo v roce 1943 v nacistickém táboře smrti Sobibor na území Polska. Hlavním hrdinou filmu je sovětský Žid Alexandr Pečerskij, intendant a vojenský zásobovač, který to dotáhl až k hodnosti poručíka. V říjnu 1943 upadne do zajetí a ocitne se ve v táboře Sobibor, kam Židy nevozili kvůli práci, ale aby je zabili v plynových komorách. Alexandrovi, silnému na duchu a morálně pevnému, se podaří za tři týdny připravit plán internacionálního povstání vězňů ze západní Evropy a Polska. Toto povstání se stane jediným úspěšným za celou druhou světovou válku a skončí masovým útěkem vězňů z nacistického táboru smrti. (Nový ruský film)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
Sem fanoušek snímků týkajících se holocaustu a filmů z období 2. světové války a proto jsem taky hodně dlouho čekal na překlad tohohle filmu do českých titulků a na znění, kdy každý mluví svojí řečí bez podobných hrůz jako je ruský nebo francouzský dabing. No a musím uznat, že čekání se vyplatilo. V druhé polovině se film rozjede a začne se konečně něco dít. Jako např. příjezd transportu z Belzecu nebo zavraždění Kapa, či začínající vyvražďování němců. Když pominu některé nedostatky co o Sobiboru vím, a že jich je ve filmu celkem dost nebo třeba již zmíněné promenádování se vězně s prstenem nebo, že vězni vypadají, jako by byli dobře živeni, tak je to pro mě na 4 hvězdičky. Chvílemi jsem si i zavzpomínal na snímky tipu Šedá zóna, Ďáblova dílna nebo starej dobrej Utěk ze Sobiboru a začnu trochu váhat jestli hvězdičku neuberu a nepůjdu na 3. Ovšem pak si vzpomenu na snímek Saulův syn a moje hodnocení začne upadat kamsi hódně dolů, poněvadž na ten snímek v depresivním prostředí koncentračního tábora opravdu nic nemá a ta ona deprese se u mě v tomhle snímku prostě nedostavila a váhám, jestli nepůjdu ještě níž, ale jako věrný fanoušek tohoto žánru musím dát nakonec 4. ()
Od Rusů povedený kousek z prostředí koncentračního tábora, kde se připravuje vzpoura. Co se mi bohužel nelíbilo a je velkým mínusem u mě bylo nedostatečné vcítění k hlavní postavě (možná se ani nedá o hlavní postavě říci, že je hlavní) a samozřejmě ten opravdu stupidní konec, ale naopak když došlo k zabíjení, tak jsem si lebedil. Nenudil jsem se a skutečné události tomu jen přilepšují. Lepší 3* ()
Pokud by nebyly mizerně vykresleny charaktery postav, což je za mne dosti důležitý parametr, obzvláště v takovémto žánru, byl by Sobibor ukázkovým prototypem toho, co si představuji pod pojmem válečný film z prostředí nazi camps. Chabenskij si v mnoha scénách nebral servítky a autenticky ztvárnil ve vyváženém poměru jak utrpení židů, tak brutální řádění nejen zkorumpovaných nacistických důstojníků, přičemž neopomenul ani pověstné kápy. Lehký poetický závěr je pak poctou jednomu z mála úspěšných útěků z vyhlazovacích táborů, které se za 2SV uskutečnily. ()
Sobibor. Jméno, které už navždy zůstane s pachutí smrti podobně jako Osvětim, Treblinka atd... Rusové se chopili se ctí historické události, která již byla jednou zfilmována a která si zfilmování zaslouží hned z několika důvodů. Za prvé, na zločiny nacismu nesmí být nikdy zapomenuto. Za druhé zde došlo ke vzpouře, kterých v koncentračních táborech za války nebylo mnoho. Z dnešního pohledu se to zdá čistě matematicky nepochopitelné. Jak mohlo několik stovek stráží, pravda vyzbrojených, věznit desetitisíce vězňů? Jak to, že ti senechali masakrovat doslova jako ovce ? Ano, po prním příjezdu na nové místo bych dokonalou lež nacistů chápal... Označte si dobře kufry ať je pak najdete! Je tu někdo zedník? Tesař? Truhlář? V novém působišti potřebujeme vaše profese! Rozdělte se na ženy a děti a muže! Je to jen na chvilku brzy zase budete sloučeni. První do sprch půjdou ženy a děti, je to z důvodu zábrany proti tyfové epidemii... Dobře si označte oblečení ať je pak najdete!.... tohle bylo prostě dokonale vymyšlené na čerstvě příchozí, dokonalá past aby až do hermetického uzavření dveří plynové komory byly odsouzení k smrti klidní...V panickém strachu ze smrti se dav chová nevyzpytatelně a nedá se řídit. Jenže ti co se zázrakem vyhnuli plynu, ti co byli ještě určeni na otrockou práci dokud sami nepadnou hladem a nemocemi, proč oni znajíc již svůj osud nepovstali? Myslím tím teď všechny vyhlazovací tábory, ne jen Sobibor. Naštěstí se zde našel člověk, který pochopil a dal některým z vězňů šanci přežít. Film je drsný jak jen můžeme od tohoto žánru očekávat. Hlavně začátek a příjezd jednoho z transportů. Židé ještě přijeli s kufry a v nejlepších šatech osobními vagóny. Sice se strachem a nejistotou, ale také v očekávání té nové domoviny... Zde je pro diváka obzvláště drsný ten kontrast jejich důvěřivosti a naivity s divákovou znalostí toho co bude následovat. Jestli na mne něco opravdu zapůsobilo, pak to byl večírek esesmanů. To bylo čisté peklo. A ačkoliv jsem nikdy neměl rád Lamberta jako herce, tady ten jeho esesák hodně dotahuje Fiennese v Schindlerově seznamu. Opravdická zrůda. Čiré zlo. Bohužel tábor sám na mne působil dost komorně i počty vězňů na apelplacu, kdy v táboře jich bylo ve skutečnosti několik tisíc. Dle mého názoru také vězni byli až moc ,,zarostlí'' a už jen to výhružné dívání se do tváří esesmanům neodpovídalo realitě. To se ve skutečnosti trestalo bitím nebo smrtí. V závěru jsem nechápal proč při útěku hlavní branou za vězni vybuchovaly všechny ty miny kolem plotů... Ale i tak se jedná rozhodně od naprůměrnou záležitost velebící hrdinství těch několika kteří umožnili ostatním pokusit se o útěk. Dávám tedy za 4 zlaté prsteny. * * * * ()
Galerie (49)
Photo © Karoprokat
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se v Litvě ve městě Vilnius. (BMW12)
Hneď po skončení filmu sa mi do mysle dostávajú 3 základné otázky. Keď začnem od konca, nepochopil som symboliku utekajúceho židovského chlapca po polí v závere filmu. Ale Sobibor je výborný film zapadajúci do rámca historických skutočností v období kedy sa na hrôzy vojny pomaly zabúda. A tretia dilema je, že nás film necháva unášať cez strach, skazu, pokoru a smútok na jednej strane a krutosť, sadizmus a obrazy snaživých nacistov a pomocníkov na druhej strane. A to z dôvodu, aby sme nezabudli na hrôzy nacizmu a na túto anti ľudskú ideológiu. Film je spracovaný na základe knihy Iľju Vasilieva, "Alexander Pečerskij: prielom k nesmrteľnosti" a je to viac menej autobiografické dielo k ucteniu pamiatky hlavného hrdinu vo filme. Alexander Aronovič Pečerskij ( v Sobiboru známy ako Sáša) bol Židom a bol zmobilizovaný do Červenej armády na druhý deň po prepadnutí Sovietskeho zväzu nacistickým Nemeckom, obdŕžal hodnosť podporučík. V tomto období bola Červená armáda trvale na ústupe. Za hrdinstvo, keď z obkľúčenia vyniesol raneného spolubojovníka dostal hodnosť poručík. Bojoval aj pri obrane prístupu k Moskve v rámci 596. húfnicového delostreleckého pluku bojujúceho v zostave 19. Arménskej delostreleckej armády v rámci Vjazemskej operácie (2.-13. októbra 1941). Táto bitka skončila pre Červenú armádu katastrofálnou porážkou. Pred Moskvou už nestali žiadne jednotky. Straty na strane Červenej armády boli 380 tisíc mŕtvych a 600 tisíc zajatých vojakov. Medzi zajatými bol aj poručík Pečerskij. Až do augusta 1942 bol umiestnený v pracovnom tábore, pred odchodom na nútené práce do Nemecka, lekárskou prehliadkou, bolo zistené, že je Žid spolu s ďalšími 8 zadržanými a pre tých nebol smer Nemecko, ale 20.8.1942 boli premiestnený do pracovného tábora v Minsku. Nakoniec 22.9.1943 nasledoval Sobibor (vyhladzovací tábor). A práve od tohto okamihu sa premieta dej filmu. Pečerskij mal v tábore prirodzenú autoritu, pohyboval sa v tábore v uniforme dôstojníka a bol mimoriadne fyzický zdatný. Väzenský odboj ho prijal do svojho medzinárodného kolektívu (tu boli zajatci z Poľska, Francúzska, Holandska, Nemecka, Československa a Sovietskeho zväzu) a podarilo sa mu za 3 týždne pripraviť a uskutočniť jediné vydarené povstanie väzňov v likvidačnom tábore pri ktorom 14.10.1943 bolo zabitých 11 esesmanov, 10 zabitých ukrajinských strážnych, do úteku sa nezapojilo 130 väzňov (tí boli zabití ihneď po znormalizovaní situácie), 80 väzňov bolo zabitých pri úteku, 170 zajali nacistické jednotky za aktívnej pomoci poľského obyvateľstva ale čo bolo najdôležitejšie, 53 väzňov utečencov preukázateľne prežilo vojnu. Áno aj poručík Pečerskij, ktorý sa ďalej zapojil do partizánskeho boja proti nacistom. Niekoľko perličiek. Po jeho zaradení späť do Červenej armády bojoval v trestnom prápore, v roku 1963 ako svedok v procese s ukrajinskými strážami zo Sobiboru pomohol z 11. usvedčiť 10, ktorí boli popravení. Po skončení vojny bol v Sobiboru (Poľsko) postavený pamätník ale o Pečerskom tu nie je ani zmienka. Poľsko ani Izrael nemá záujem o úctení dôstojníka Červenej armády nakoľko bol príliš sovietsky, víťazný a ktorý prežil. Ďalšie filmy o Sobiboru Vzbura v Sobiboru 1989, Sobibor, 14. októbra 1943, 16,00 hodín 2001 a Útek zo Sobiboru, 1987. () (méně) (více)