Sobibor

Na môj vkus príliš mechanické a s veľkým odstupom od jednotlivých postáv. Pripisujem to réžii, škoda, pretože Chabenskij to vie aj lepšie. Nudné scény sú tu poprepletané s tými drsnými bez nejakého výraznejšieho emočného náboja a dramatickej hĺbky. Nechalo ma to chladného a pomerne unudeného, a to pritom filmy z tohto obdobia mám rád. Radšej verziu z r. 1987. Priemer. 60/100 (26.01.2019)

Vždycky jsem si říkal, že tv film Útěk ze Sobiboru, který pojednává o jedné z nejfantastičtějších a nejakčnějších akcí druhé světové války útěk z vyhlazovacího tábora ( ne koncentrační ale rovnou likvidační -všichni krom pár lidí na práci okamžitě zlikvidováni v tisících za hodinu ) by si zasloužil remake s větším rozpočtem a realističtější akcí, protože ten film o systematickém vraždění židů ukáže desetkrát víc než Schindlerův seznam. Rusové jej tedy natočili a to způsobem, který mne jako někoho kdo má k danému tématu načteno kilometry nepřesvědčil, že krom vizuálu a výpravy by byl větším přínosem. Už první likvidace prvního transportu je úplně mimo realitu, v které byly stovky nahých žen hnány mlácením a křikem úzkou uličkou do plynové komory, kde byly udušeny plynem z benzínového motoru. Tady je pár nahých žen ( Michalina Olszanská zase nahá, ale hned zklamání, že tam nehraje celý film ) v klidu doprovozeno do sprch a puštěn plyn a na vše kouká okénkem Highlander. odklon od reality moc velký. Ten tv film se držel faktů celkově precizněji, ikdyž všichni mluvili perfektní angličtinou. V tomto filmu je přeci jen lepší samotný útěk poslední čtvrtina filmu, což je zfilmováno akčně a realisticky a nepůsobí to tak divadelně levně ikdyž teatrálnost tomu nechybí. (01.09.2018)

Sobibor. Jméno, které už navždy zůstane s pachutí smrti podobně jako Osvětim, Treblinka atd... Rusové se chopili se ctí historické události, která již byla jednou zfilmována a která si zfilmování zaslouží hned z několika důvodů. Za prvé, na zločiny nacismu nesmí být nikdy zapomenuto. Za druhé zde došlo ke vzpouře, kterých v koncentračních táborech za války nebylo mnoho. Z dnešního pohledu se to zdá čistě matematicky nepochopitelné. Jak mohlo několik stovek stráží, pravda vyzbrojených, věznit desetitisíce vězňů? Jak to, že ti senechali masakrovat doslova jako ovce ? Ano, po prním příjezdu na nové místo bych dokonalou lež nacistů chápal... Označte si dobře kufry ať je pak najdete! Je tu někdo zedník? Tesař? Truhlář? V novém působišti potřebujeme vaše profese! Rozdělte se na ženy a děti a muže! Je to jen na chvilku brzy zase budete sloučeni. První do sprch půjdou ženy a děti, je to z důvodu zábrany proti tyfové epidemii... Dobře si označte oblečení ať je pak najdete!.... tohle bylo prostě dokonale vymyšlené na čerstvě příchozí, dokonalá past aby až do hermetického uzavření dveří plynové komory byly odsouzení k smrti klidní...V panickém strachu ze smrti se dav chová nevyzpytatelně a nedá se řídit. Jenže ti co se zázrakem vyhnuli plynu, ti co byli ještě určeni na otrockou práci dokud sami nepadnou hladem a nemocemi, proč oni znajíc již svůj osud nepovstali? Myslím tím teď všechny vyhlazovací tábory, ne jen Sobibor. Naštěstí se zde našel člověk, který pochopil a dal některým z vězňů šanci přežít. Film je drsný jak jen můžeme od tohoto žánru očekávat. Hlavně začátek a příjezd jednoho z transportů. Židé ještě přijeli s kufry a v nejlepších šatech osobními vagóny. Sice se strachem a nejistotou, ale také v očekávání té nové domoviny... Zde je pro diváka obzvláště drsný ten kontrast jejich důvěřivosti a naivity s divákovou znalostí toho co bude následovat. Jestli na mne něco opravdu zapůsobilo, pak to byl večírek esesmanů. To bylo čisté peklo. A ačkoliv jsem nikdy neměl rád Lamberta jako herce, tady ten jeho esesák hodně dotahuje Fiennese v Schindlerově seznamu. Opravdická zrůda. Čiré zlo. Bohužel tábor sám na mne působil dost komorně i počty vězňů na apelplacu, kdy v táboře jich bylo ve skutečnosti několik tisíc. Dle mého názoru také vězni byli až moc ,,zarostlí'' a už jen to výhružné dívání se do tváří esesmanům neodpovídalo realitě. To se ve skutečnosti trestalo bitím nebo smrtí. V závěru jsem nechápal proč při útěku hlavní branou za vězni vybuchovaly všechny ty miny kolem plotů... Ale i tak se jedná rozhodně od naprůměrnou záležitost velebící hrdinství těch několika kteří umožnili ostatním pokusit se o útěk. Dávám tedy za 4 zlaté prsteny. * * * * (20.04.2020)

Od Rusov ako blesk z čistého neba prišiel tento perfektný historický film na tému holokaust. Takmer dve hodiny čírej hrôzy v samotnom srdci pekla, v jednom z najmasovejších a najhorších vyhladzovacích táborov, ďaleko na východe okupovaného Poľska. Už od úvodných minút ma film neuveriteľne tiesnivú a priam podmanivo autentickú atmosféru. Budete sa cítiť ako keby ste v tom tábore boli vy. Príbeh od začiatku tlačí maximálne na emócie a nedá vám vydýchnuť ani na sekundu. Scéna kde do tábora dorazí nový transport, naivných, nič netušiacich ľudí, ktorí sa dokonca tešia na nový život, je mimoriadne skľučujúca a desivá zároveň. Každý, kto aspoň trošku zavadil o tému holokaustu vie, čo sa s nimi za pár minút stane. A práve to je najhoršie. Ten pocit bezmocnosti, beznádeje a strachu. O niekoľko hodín už len stúpajú hore komínom ako dym. Sobibor je spolu s maďarským Saul fia jednoznačne najlepší film na tému holokaust posledných možno piatich rokov. Určite by som privítal hlavne od Rusov alebo Poliakov viac takých kúskov. Veľmi zaujímavé by bolo vidieť zfilmovaný príbeh ďalších dvoch veľkých vyhladzovacích táborov na východe, Treblinky a Belzecu. Uvidíme... ale Sobibor určite odporúčam, hlavne fanúšikom vojnových a mimoriadne drsných filmov. 85 %!! (29.12.2018)

Přiznejme si to upřímně, tenhle film se Rusům nepovedl, zvlášť když ho divák může srovnat s americkým filmem Útěk ze Sobiboru z roku 1987. Oba filmy opisují situaci z léta 1943, kdy se vězni ze Sonderkommanda, tedy skupiny určené k obsluze tábora, úklidu komor atd., vzbouřili a utekli. Největší slabina ruského snímku jsou herci. Že nevypadají moc německy, to se ještě dá snést. Horší je, že příšerně přehrávají. Druhou slabinou je scénář, který je slabý, protagonisté málo zajímaví a neživotní. Je to obrovský paradox, protože samotný příběh jednoho z mála přeživších, tehdy 16letého Blatta, je sám o sobě naprosto dostačující. Napsal i několik knih a pro kvalitní příběh bohatě stačilo se jeho vyprávění držet... (27.07.2018)