Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Loučím se s Vámi, pozdravuji, miluji. Neplačte, nepláču. Bez nářku, bez záchvěvu strachu, bez bolesti odcházím, už už přicházím k tomu, co mělo být přece jen až na konci, ne uprostřed. K odchodu od Vás, a přece k naprostému sblížení, splynutí. Tak málo Vám mohu ze své lásky dát, jen nejvážnější ujištění o její hloubce a horoucnosti. Vřelé díky. Marie Kudeříková (1921 – 1943). Legenda. Mýtus. Symbol. Modla. Oběť. Strašák všech kdysi školou povinných. Režisér Jaromil Jireš vytvořil na úsvitu normalizace film, který sice splňoval oficiální zadání tehdejších barrandovských mocných, ale s ideologií a propagandou neměl téměř nic společného. Jirešova Maruška není ani v nejmenším kanonický portrét protinacistické odbojářky, tak, jak jej lidem vsugeroval komunistický režim, ale bilanční, lyrizující příběh o mladičké dívce, která nedokázala stát stranou a navzdory blížící se smrti zůstala statečnou až do posledních okamžiků. Hluboká lidskost, prostota, neokázalost, ale i pronikavost, která vhání slzy do očí – to vše se zrcadlí v mimořádné herecké kreaci čtyřiadvacetileté Magdy Vášáryové; její působivé ztvárnění Marušky Kudeříkové má velký, ne-li přímo zásadní podíl na tom, že tragický osud nebojácné dívenky z Hodonínska byl prostřednictvím Jirešova filmu navždy zaznamenán bez příkras, patosu a obvyklých klišé. I v tom je nadčasová hodnota tohoto podmanivého díla. ()
Slušný, priam až baladický príbeh, no jeho lyrika mi moc nesadla. Až príliš často sa tu niektoré motívy opakovali, čo po čase viedlo k miernej nude. No je tu pár myšlienok, čo stoja za zamyslenie, najmä v súvislosti s konaním hlavnej postavy (inak Magu Vašáryovú moc nemusím, ale tu bola znesiteľná). Má vôbec zmysel sa obetovať a zahodiť svoj život? Ak áno, tak prečo? Za vlasť?... Jána Husa pochopím, ale Marušku?....Lepší priemer. 65/100 ()
Ještě že měl Jireš tenhle film dlouhodobě v plánu a strana ho tak nechala být, protože kdyby to tak nedopadlo, těžko říct, jestli by někdy natočil tak geniální filmy jako Neúplné zatmění nebo Prodloužený čas. Sice v sedmdesátkách nic pořádného nenatočil (a taky stvořil něco, co nikdy nemělo vzniknout), ale byla by obrovská škoda, kdyby skončil podobně jako třeba Vihanová. Tenhle film je jak poctivý kus zručné filmařiny (od chytré kompozicí záběrů po působivou střihovou skladbu), tak i ukázka, že v době tuhé normalizace mohl vzniknout film o hrdinné komunistce, který by nepůsobil jako prvoplánová agitka. Sice je výjimečný, ale o to líp, že vůbec existuje. Občas to sem pronikne, ale lehce a naštěstí to zaniká v Jirešově poetickém podání, ve kterém je dost prostoru pro drobné pozitivní chvíle ve vězení (třeba setkání se spoluvězenkyní původem ze stejného města) a chytré střídání veselého (což jsou skoro vždycky vzpomínky) a tragického tomu dodává pěkný celistvý dojem. Ačkoli za sebe bych byl radši, kdyby se na poetice ubralo, jelikož díky tomu ve mě závěr nerezonoval tak jak měl. I tak to ale pořád vnímám jako nadprůměr. Slabé 4* ()
Ťažko súdiť, ako by sa človek správal 99 dní pred popravou. Kým si sám nezažije. To si ale nik nelajsne. Reparát totiž neexistuje. Režisér to poňal ako introspektívnu baladu. Prestrihmi do minulosti si mladá odsúdená anti-nazi odbojárka bilancuje minulosť: detstvo a počínajúcu mladosť v lone a znamení idylickej prírody (včely, spevy, rodný dom), vzťahy (ne-odbojár nie je hoden jej lásky), odbojovú činnosť i mučivé gestapácke výsluchy. Paralelná rovina filmu zachytáva prežívanie zvyšných dní vo väzení. Tá je v znamení nepríjemných dozorkýň, občasných návštev rodiny a sledu kontaktov so spoluväzenkyňami. Hlavná hrdinka sa nepoddáva zádumčivej trpkosti. Naopak, rada spieva piesne, najmä ľudovky a kde len môže, zvonivo sa smeje. Jej správanie je zvláštnym mixom nezlomnej rebelky (obetovanie sa), katolíčky, upierajúcej si telesné potešenie ("až po vojně"), ateistky, odmietajúcej náboženskú útechu, puberťáčky, ktorej je všetko smiešne a stále do spevu, a filozofky, formulujúcej zádumčivé pravdy v listoch rodine. Čudesná zmes správania navodzuje u diváka tiesnivo nepríjemnú atmosféru tušenej exekúcie. Film nesúci sa v zadumane-tragickej línii česko-slovenskej kinematografie. ()
Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Dramaturgie se pokoušela z filmu eliminovat některé autentické citace ze zápisků Kudeříkové, na přání z ÚV KSČ se zase měla vystřihnout slova „Neklesejte na mysli!“, protože prý mohla být vnímána jako poselství pro pravici zahnanou do defenzivy okupací ze srpna 1968. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Magdě Vašáryové byly ostříhány vlasy stejně jako později ve filmu Postřižiny. (Rosana)
- Na tento film režisér Jaromil Jireš pomýšlel už od roku 1961, kdy pod názvem „Zlomky života“ vyšly dopisy Marie Kudeříkové (1921–1943) z vězení. Příležitost k jeho realizaci se naskytla po nástupu barrandovského normalizačního vedení. Jirešovi tehdy hrozil vyhazov a zdánlivě konformní látkou o ikoně komunistického odboje se mohl zachránit. V samotném snímku však není odboj nijak ideově identifikován. Kudeříková byla členkou mládežnické organizace a do komunistické strany vstoupila teprve dva měsíce před zatčením. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama