Where Hands Touch

Sice jde o další z řady příběhů, ve kterém nacisté někoho pronásledují, ale samotný fakt, že se jedná o černé německé míšence, čili nejen ve filmové branži pole neorané, tomu dodává punc originality. Motiv zakázané lásky působí trochu naivně, nicméně i díky němu se daří režisérce držet po celou dobu pocit ohrožení, což filmu prospívá. Scény z koncentráku sice postrádají obvyklou brutalitu, ale jedná se o teenagerovskou romanci, takže nějaká jatka člověk nemůže čekat a atmosféru mají táborové sekvence slušnou. Nejsilnějším aspektem jsou herci na čele se supertalentovanou Amandlou Stenberg, jíž to s McKayem příjemně klape. Líbilo. 75% (26.05.2019)

Od Ammy Asante jsem už viděl dva filmy (opět na téma segregace) a moc se mi líbily, takže jsem šel i do tohoto. Vztah Němců k německým Židům myslím znají i děti ze základních škol (byť se možná šeredně mýlím), ale jak se Němci chovali k Němcům jiné barvy pleti, o tom moc filmů není. Amandla Stenberg je krásná holka a určitě s ní budu chtít vidět více filmů. Hrála hezky a přirozeně. Hůře na tom byl scénář. Druhá světová zuřila napříč Evropou a hrdinové se zrovna musejí potkat na stejném místě, to je náhodička! Koncentrák, k tomu se raději nebudu rozepisovat. Všichni v čistých šatech, vyčištěné zuby, naštěstí jim rejža nezapomněl říci ať se ve stylu zombies plouží a koukají kamsi do nebe... A tak to tak všichni dělají... V zdigitalizovaném Berlíně sice nechyběly ruiny vybombardovaných domů (a že v roce 1944 tam už USAF ve dne a RAF v noci mělo pravidelné letecké linky), na ulici však ani cihlička. Inu ten německý ordung ! V Berlíně se dalo určitě ladit a chytat BBC a ono je tam toho více... Prostě pohádka pro tu většinu, která o tom nic nezná. Tam nakonec ale vidím jisté pozitivum ve formě částečné osvěty. Kdo se válkou zabývá, musí být reáliemi vyloženě zklamán. Když už do něčeho takového jdu, snažím se to co nejvíce přiblížit realitě. Samozřejmě v tomto případě vizuálně. Němci ale myslím teď mohou být co se týče míšenců v klidu. Poté co mutti pozvala do Germánie celou Afriku bude za pár desítek let celkem problém narazit na původního ,,árijce'' a karty se možná nakonec otočí. Třeba v roce 2100 nějaký běloch natočí film o bílém míšenci jak to měl těžké... Dávám za dvě hvězdy a tu třetí přidávám za to téma. Takže dohromady za 3 ukradené brambory. * * * (05.02.2020)

Čistých 70%: A protože to má aktuálně 69, dávám 4*. Amandla Stenberg krásná, slušně zahrané, věnuje se to málo známému tématu německých mulatů za druhé světové války, maličko to ale snižuje forma vyprávění (dokud se příběh nedostal do tábora, líbil se mi víc). A dost mi nesedla angličtina, když mají postavy hovořit německy - ale s tím asi v britském filmu nic neudělám. Nečekaný závěr. (13.07.2019)

Cesty lásky jsou nevyzpytatelné, takže sledujeme sbližování míšenky a synka prominentního člena SS. Námět slušný, škoda ale, že se novinka angažované Londýňanky Ammy Asante po celou dobu tváří nesmírně vážně. Ano, jsme sice v době druhé světové války, tvůrci ale stejně nikdy nejdou na dřeň, nikdy do toho pořádně nešlápnou a při scénách ilustrujících nebývalou vlnu zla s kamerou uhýbají. Barvou pleti se režisérka nezabývala poprvé a je důležitá i tady, kvůli ní to nebude mít naše hrdinka ze smíšeného manželství vůbec snadné. Herci jsou snaživí, jenže mnohdy nemají co hrát a jen se útrpně tváří do kamery, každopádně se budu opakovat, a to, že Amandla Stenberg je docela velkým příslibem do budoucna. Škoda přepálené délky, několik scén bych mohl postrádat, pevnější režijní vedení bych naopak uvítal. Válečné utrpení pro teenagery! (25.05.2019)

Tak špatné to zase nebylo... Ono ostatně - filmů z válečného zázemí (a to včetně KL) není zas tolik, a dost méně těch, kde probíhá nějaká ta "lásková" linka, takže vcelku spokojenost. Nicméně - pokud bych chtěl zajít do -podrobností- , nemohu se ubránit dojmu, že takových "náhod", který film divákovi poskytl, by asi v reálném stavu být nemohlo. Navíc se nějak nedostalo (ani v závěrečných titulcích) na vysvětlení přežití maminky (klučinu bych ještě chápal ;-)). Pak tu je ještě trochu nelogičností (v táboře panoval nějak moc mírný režim; v hitlerovském Berlíně se mulatkám zřejmě taky dobře dařilo, když mohli až do roku 1944 chodit do árijských škol; maminka - zručná radiokutilka co dokáže rozchodit rádio i bez zapojení do zásuvky a ještě navíc překopat na KV příjem; a taktéž si myslím, že anglicky psané "formální oznámení" o zabavení bytu židů se v Německu asi taky nepraktikovalo :-). Takže... suma sumárum - za tři pán vélkomožny... Holt to Dáblova čísla ani Schindlerův seznam nejni... Nicméně - snaha tu byla ;-) (20.07.2019)