Vražedná pole

Genocida kambodžského národa mezi lety 1975 až 1979 je natolik silné téma samo o sobě, že se o něm dá jen těžko natočit slabý film. To, co dokázalo za pouhé 4 roky napáchat ultralevicové hnutí Rudých Khmerů, to je jen stěží představitelné a možná proto dávají tyto události vypravěči široká pole jeho možné výpovědi. A jedním z nekonečného množství možných pohledů jsou právě Vražedná pole. Renomovaný britský režisér Roland Joffé však možná trochu nešťastně rozdělil svůj film do dvou pásem - zatímco v pásmu kambodžského novináře procházejícího khmerským peklem stačí k výpovědi jen síla obrazu a divák nepotřebuje k percepci otřesnému zážitku nic než čistě vizuální vjem (tahle část filmu je dokonalá a zaslouží absolutní hodnocení), v pásmu novináře amerického není chvílemi tak trochu co sdělovat a podle mne je i nadbytečné, jeho zkrácením by se zredukovala též nepřiměřeně dlouhá stopáž (141 minut je dost) a dostala by snesitelnější rozměry... Postava Sydneyho Schanberga je jistě dobrým tahem, jak zasadit khmérskou genocidu do kontextu západního filmu srozumitelného pro západního diváka, ale mně jeho tápání a mravní dilemata nechávala chladnými, škoda, že se celý snímek neodehrával jen v Kambodži a netočil se jen kolem fanatické činnosti Rudých Khmerů bez zbytečných dějových peripetií okolo... Podobné filmy: S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů, Devět kruhů pekla (21.10.2008)

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Asi první válečný film, který se vám nesnaží válečné hrůzy cpát do chřtánu, ale jednoduše je ukazuje. Ze začátku mi chybělo nějaké vysvětlení, ztrácel jsem se v ději, protože jsem o konfliktu nikdy dříve neslyšel. Trocha kontextu by neuškodila. Děj se zaměřuje především na kamarádství amerického a kambodžského novináře. Film je o to silnější, že je natočen podle skutečného příběhu novináře operujícího s Kambodži. (13.04.2021)

Jeden z najlepších filmov režiséra R.Jofféa, škoda, že sa mu dnes tak nedarí. Dosť krutý príbeh s realistickým zobrazením a silnými momentami v priebehu celého filmu. Najsilnejší je záver s ľudskými kostrami na poliach, ale obrovskú zásluhu na výslednom dojme má hudba Mika Oldfielda. Obrovská škoda pre nás všetkých, že sa títo dvaja nepohodli a Mike sa zaprisahal, že už nikdy nebude robiť hudbu pre film. Kto pozná jeho hudbu, vie, že by pravdepodobne ako skladateľ patril medzi najžiadanejších, pretože jeho albumy inštrumentálnej hudby nemajú ďaleko od soundtracku. Film 100%. (29.09.2009)

No predem musim rict, ze na Joffeovo vrcholny dilo me to az zas tak maximalne nerozdrtilo, ale i tak silnej nadprumer. Film mi pripomnel takovy tri filmy. Zacina to ve stylu Apokalypsy, bojuje se, vybuchujou bomby, aby se to plynule presunulo k tak trochu Krvavymu diamantu, kde se v zniceny zemi plny povstalcu a vojaku mota banda novinaru, snazi se prezit a zaroven udelat dobrou reportaz. No a skonci to u Temnyho usvitu, coz je asi ta nejpusobivejsi pasaz. I kdyz film ma behem tech 140 minut rovnomerne rozmisteno spoustu silnejch momentu, takze kdyz uz to pomalu vypada, ze nastane nuda, protoze misty se toho fakt moc nedeje, vytasi se vzdy Joffe s necim zatracene pusobivym. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, Ngor zaslouzene dostal oskara a predstavi se tu "mladej" Malkovich v jedny ze svejch prvnich roli. Celkove spokojenost, ale mezi moje nejoblibenejsi valecny filmy se to nezaradi. (25.07.2011)