Adaptace

Kdo jiný mohl napsat ódu na na proces psaní scénáře, na obtížnost adaptace díla jiného člověka, na strašlivost tvůrčí krize, upozornit na to, že je scénárista jen malinký člověk v celém soukolí filmového průmyslu, upozortnit sám na sebe (kolik z toho co se honí v hlavě filmového Charlieho, je i v té skutečné, autorské?) a hlavně, poukázat na úskalí snahy být originální, když to přece v Hollywoodu nikoho nezajímá, (uffff) než samotný virtuóz scénáristické profese, Kaufman Charles? Postava Donalda Kaufmana, Charlieho slabomyslnějšího dvojčete je tak úžasná a jeho repliky a nápady tak krásně debilní, že sem u nich skoro brečel smíchem a dojetím. Postavy se musí vyvíjet řekl McKee... a Charlie (ten reálný) si jeho radu vzal nakonec k srdci a přenechal dopsání posledních dvacet minut filmu svému imaginárnímu dvojčeti. Jak geniální! Kromě autora scénáře, nezapomínat na bravurní dvojroli Nicholase Cage (pro mě jeho nejlepší výkon) a velice zajímavé role Coopra a Streepové. Není to pro mě taková srdcovka jako Věčný svit, ale co do preciznosti scénáře se mu může směle rovnat. 100% (01.10.2006)

Tak nevím. Byla to sice šílená nuda, ale krásné je, že přesně takovým chtěl tento film být. Perfektně promyšlené, komplikované i originální, na první zhlédnutí jsem toho spoustu nepochopil. Zajímavě sebeparodizující a občas vtipné a hlavně respektuje pravidlo lovercraftovského konce překonávající vše, co bylo předtím, i když by to mělo být úplně o něčem jiném, ale hlavně, aby divák odcházel nadšen. Vemte si, že spousta filmů nemá nijak zvlášť dobrý konec a pak je následný dojem z díla takový nemastný, neslaný, ale když je konec skvělý, rádi zapomenete, jak byl ten film předtím špatný (to samozřejmě nemluvím zrovna o Adaptaci). Ale ta nuda až příliš velká, a tak se pokusím oprostit se od dobrého pocitu z konce a nakonec dám "jen" za 3. (27.01.2006)

Takže ako to všetko začalo - sme na natáčaní Johna Malkovicha, vlastne nie, najprv počujeme hlas "Som tučný a škaredý . . ." a potom vidíme scenáristu - a naozaj, je tučný a škaredý a rozmýšľa, prečo je tu - takže sa prenesiem o 40 000 040 rokov dozadu . . . . ÚCHVATNÉ. Jonze a Kaufman sú DOKONALÁ symbióza a Kaufman je doslova génius. GÉNIUS. A v spolupráci s géniom Jonzem a ďalšími géniami vznikol geniálny film. Ústredná herecká trojica je PAR EXCELANCE. Cage je božský - on hraje a hraje vynikajúco, a do toho mu kontrujú skvelá meryl a (tradične) vynikajúci cooper, skrátka, radosť sa pozerať. Toto autorské duo u mňa zatiaľ 100% úspešnosť. (27.07.2005)

Senzace, která přechytračí i toho nejslovutnějšího chytráka - holý fakt, který si pro sarkastický postoj filmu není snadné připustit k tělu a ... zadaptovat se na něj. A čí je to vina? Charlieho. Charlieho a jeho neopakovatelného, neustále překvapujícího a mistrovského scénáře (ano, musel jsem to potvrdit i já), který ve své rafinovanosti a posedlosti naleznout v močálu tu nejvzácnější z nejvzácnějších "orchidejí" zašel za bod nenávratné nedosažitelnosti (čili do míst, kam by se za ním vypravil jen další Kaufmanův počin - což se, pokud se má ne/poskvrněná a věčně zářící paměť nešálí, stalo). Na úkor Kaufmanova pisálkovství by ovšem nebylo spravedlivé zapomínat na Jonzeho vizuálně nápaditou režii (by byl donebevolající nonsens snižovat jej do pozice pouhopouhého nádeníka) a na skvělé obsazení. Vždyť já dokonce musím pochválit Nicolase Cage! Lakonicky řečeno - excelentní film. (14.03.2009)

Rozhodně velmi chytře natočený snímek mísící realitu a fikci do jedné v zásadě velmi autentické výpovědi. Určitý problém vidím v tom, že hra s fikcí do jisté míry podrývá film jako takový. (což je mj. velmi dobře vidět na rozporuplném hodnocení) Film opravdu nemůže být pouze snůška pocitů a lítostivých sebepozorování. Jistě je regulérní, vysmívá-li se akčním trhákům a podobné masové filmové produkci. Problém vidím jinde... Přestože si film z těchto trháků utahuje, nebojí se zároveň v posledních patnácti minutách reinterpretovat celý příběh vložením přesně té vysmívané akční pointy. Samozřejmě, že ne bezhlavě, nýbrž velmi chytře a s poukazem na to, že posledních 15 minut "přece psal někdo jiný", ale stejně... Samozřejmě, že jde o (postmoderní) hru s žánry, s pravdou a nepravdou, s relativností našeho vnímání. Našli bychom velmi přesné paralely tohoto přístupu v současné literatuře či výtvarném umění. Problém vidím v tom, že tím podráží nohy na kterých stojí. Je to zábavné, duchaplné, napínavé, hravé, překvapivé... ale také poněkud destruktivní... (06.06.2008)