Země jahod

Vůbec mě nepřekvapuje, že se podobného tématu chopili zrovna Švédové. Ti mají svými filmy vždycky poměrně blízko k sebekritice. Zde je od začátku dost zajímavé sledovat jak chování Švédů, tak chování Poláků. Na oba byste toho našli víc než dost, takže Vás důsledek v závěru filmu ani moc nepřekvapí. Horší je, že nevím, jestli z toho filmu vůbec plyne nějaké ponaučení. Podle mě to není úplně o národu, jako spíš o prostředí. Nicméně z toho filmu je hrozně vidět, jak se Švédi vykazují jako určitý nadnárod na rozdíl od Poláků. U Poláků je zase těžký je brát líp, když půlka hereckého komparzu hrají hooligans z FC Katowice. No...tyhle srovnání národů ve filmech mě vždycky hrozně baví... (28.12.2017)

Tento film bol viac o Poliakoch než o Švédsku. Po 10 minútach mi bolo jasné, kam to bude smerovať a nemýlil som sa. Mám rád teenagerské filmy a Švédi ich točia výborne. Lenže zamilovaní mladíci sú tu iba zosilňujúcim prostriedkom prvoplánovej spoločenskej kritiky. A tak namiesto young adult romance som zhliadol stredne ťažkú sociálnu drámu. Tieto 2 žánre dokáže spojiť iba zručný scenárista. Wiktor Ericsson to podľa mňa nedokázal a pravdepodobne sa o to ani nepokúšal. Škoda. (09.10.2017)

Dle popisu jsem si myslel, že základem filmu bude především shakespearovský vztah, ale naštěstí tomu tak není. Příběh polského Romea a švédské Julie pouze doplňuje a více dramatizuje hlavní děj. Ten se věnuje převážně polským dělníkům a švédským... no, řekněme šéfům. Na věc ale nenahlíží jednostranně (i když kdo nese hlavní vinu je jasné) ani Poláci zde nejsou vykresleni zcela bez poskvrny. Právě ten vývoj vztahů, je na filmu nejzajímavější.. občas vypadá nadějně, že by se možná někdo více zajímal, či bavil, ale celkově směřuje k poslední kapce a problému. Ten hlavní přichází před a během odporné oslavy, současně je však právě závěrečná scéna tou nejsilnější a nejemotivnější ve filmu. A Wojtek s Anneli? Taktéž to nejsilnější přichází právě při závěrečné scéně... konec vlastně potěšil, vcelku překvapivě. Celkově se divím, že si právě Švédi natočili takový film. I když proč uhýbat pravdě a vlastně oni jsou národem, jenž na sebe rád hází kritiku. 80% (11.01.2018)

„Zavři oči. Jo, zavři oči. Když seš sama a nikdo tu není. A je tma. Nemyslíš, že někdo stále slyší tvoje myšlenky? I když tu nikdo není?“ - „Ano.“ - „Pak víš, že nejseš sama. Někdo tě vidí.“ Sice film vypráví o přezíravosti Švédů vůči Polákům, ale dalo by se to velmi lehce aplikovat i na jakýkoliv jiný východoevropský národ (včetně Čechů). Ale Poláci tomu svým chováním rozhodně nepomáhali, právě naopak. A na pozadí téhle vzájemné nevraživosti a čistě pracovního vztahu (sbírání libovolných plodin) spolu s krédem „Vyděláme si a vrátíme se zpět do Polska, jo?“ začne zakázaná romance. A mě bavilo to velmi opatrné, nejisté a pomalé oťukávání spolu s kulturní i částečnou jazykovou bariérou (ti 2 mají alespoň angličtinu). Jejich křehká, tajná láska musí brzy čelit výzvě, na kterou ještě nejsou připraveni…Závěr byl pěkný, jakkoliv třeba naivní, a divák si může domyslet, jak by to asi pokračovalo, ale sem pasoval. Byl jako z jiného světa, lepšího a hezčího, takového, jaký by měl být, i když není. Proto nebudu tak přísný a dám filmu solidní 4*. (29.07.2023)

Průměrné sociální drama, kde dva hlavní protagonisté prožívají milostné vzplanutí. Dějově se nejedná o nic speciálního, jak sociální tak i romantická linie jsou vylíčeny velice šablonovitě bez velkých zvratů. Při sledování jsem neměla pocit, že polští sběrači byli nějakým způsobem utlačováni, jednali nečestně, nedostali vyplaceno, to se mi zdá fér. Švédové se snažili sebekriticky vyjádřit postoj k cizímu národu, ale mám pocit, že se celá kritika vytratila někde v neznámu. (14.07.2018)