Případ pro začínajícího kata

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný. (04.06.2013)

Bizarní, satirické, místy i trochu surrealistické a pro mě až na silný závěr převelice nudné vyprávění o moru jménem politická nadvláda, která při chytrém dávkování zblbne lidi natolik, že nejsou schopni prokouknout skrze závěs lží a nepravostí. Rozhodně dobrý film, pro mě ovšem postrádající "tah na branku", který by mě donutil nespustit oči z plátna či obrazovky. (14.12.2009)

Absurdní podobenství, které je lehce čitelnou alegorií – a to na rozpor kolektivního nevědomí, iluzi idealismu, vzdor vůči konformismu, ideologický marasmus, či na nesmyslnost rozdílů mezi panujícími a poddanými – a jde tak bezpochyby o víc než zajímavou metaforu na téma dobrovolného života ve lži, která dobovým komunistickým pohlavárům moc nevoněla a tak ji poslali do útrob trezoru.... Jenže režisér Pavel Juráček zvolil příliš abstraktní až enigmatickou formu, která se snaží uchopit neuchopitelné, což zamrzí.... hodně specifický film; v mnoha ohledech až moc specifický. (02.02.2023)

S tímhle dílem mám docela problém. Oceňuju, jaké má film poslání, jakou satirickou kritikou a narážkami se prezentuje, činí tak ovšem formou celkem nešťastnou a neefektivní. Příběh je místy dost nesrozumitelný, zdlouhavý/nudný a jako celek příliš nefunguje. Samotnou kapitolou je jeho zábavnost. Já osobně proti absurdnímu, černému či ironickému humoru nic nemám, ale během sledování Případu jsem se zasmál přesně jednou (viz hláška:"Víte co to je kapavka princezno? To je nemoc, kterou jsem měl třikrát"). Ne že bych nerozpoznal místa, kde by se dalo té či oné situaci zasmát, ale mně jednoduše vtipné nepřišly. Proč? Protože byly mrazivě pravdivé a reálné. Většina obecenstva, která se mnou film sledovala, se u něj smála jak u veselohry století, až jsem pojal podezření, že ty narážky a náznaky vůbec nechápe. Zkrátka filmu chybělo to "něco", co ve mně vyvolávalo třeba jako ve Spalovači mrtvol depresi a úsměv zároveň, u Případu pro začínajícího kata jsem cítil jen to první. A jak si tak čtu komentáře některých recenzentů, zdá se, že tady na čsfd máme spoustu velkých odborníků na Kafku, jehož odkaz se podle nich nejspíš ukrývá v každém druhém snímku tohoto období. (23.06.2012)

Jeden z nejabsurdnějších absurdních českých filmů, a jeden z nejlepších vůbec. Pokud máte rádi českou novou vlnu a ještě jste neviděli Případ pro začínajícího kata, rychle to napravte. Možná vám ze začátku nebude jasný, o co tady vůbec jde (a jestli vůbec o něco), ale hodně rychle to pochopíte. Nejlepší adaptace románu. Navíc natočená v mým rodným městě, ale to na moje hodnocení nemá vliv. (17.11.2006)