Jsem nebe

Jediný co se na tomhle filmu dá ocenit je Miluška Voborníková v minišatičkách. Už vidím holku, kterak si na rande s klukem, kterýho ještě nemá sbalenýho bere svou hezčí kamarádku. To já když jdu rande s holkou, nahlasím na radnici, že se ve městě v ten den chystá demonstrace Dělnický strany, radní to rozhlasí s doporučením ať ten den radši nikdo nechodí ven a voala..... nevinný Enšpíglíček má vyklízený celý prostor od nežádoucí klučíčí konkurence a slečna se tak může plně koncetrovat výhradně a pouze na mě !!! Čili milá Lenko, příště se uč od nejlepšího a možná si pak vrzneš ty a nebudeš zajišťovat šoust pro svou hezčí kámošku. Přesně jak to řekl Čtvrtníček, silnější pes mrdá a to platí pro všechny i pro hlavní hrdinku tohoto, jinak spíše trapně zbytečného filmu. (10.05.2010)

25letý Sodoma a 24letý Vyskočil předvádějí emocionální tápání dospívajících. 1) Spolehlivá přehlídka trapné blbosti začíná "scénářově" hloupými děvčaty, pokračuje ochotnickými hereckými výkony (zejména tehdy ještě rockera Viktora Sodomy) a přes neumětelské dialogy se propracuje až k motorkářům, vypůjčeným zřejmě ze sovětské parodie amerického filmu padesátých let, kteří do příběhu pasují jako deus ex machina. Všemu vévodí režisérovy pokusy o zobrazení milostného tápání dospívajících sexy děvčátek, zastoupených zde tehdy 21letou zpěvačkou Voborníkovou a 19letou Machoninovou. 2) Jediný, kdo mě držel u obrazovky, byl Ivan Vyskočil, který pro mne představoval vrchol snímku, když se vyšvihl z vody na břeh a předvedl svou tělesnou zdatnost a nespornou přitažlivost. To je ta jedna hvězdička. (23.07.2010)

Další z tipů, vyberu film namátkou, nevyšel. Už názvu jsem se zalekl, ale los je los. Hned po prvních minutách mi bylo jasné, do čeho jsem to zase já starý vůl vlezl. Ale, zase jsem si řekl, paní Hercíková v titulcích… No, v každém případě mne zaujalo herecké obsazení. To se povedlo. Ale jinak pan Kačer nějak asi neudržel taktovku či co. Ale v každém případě za to nemohl sám. Takže já děkuji za pro mne hezkou vzpomínku na vlastní mládí a hloupost, a psaní o tomto díle opustil. A na závěr konstatuji, že mi vůbec nevadila absence děje, ale vadily mi hloupé situace s ještě praštěnějšími dialogy. (14.11.2017)

Kačerův pokus o zachycení milostné dezorientace dospívajících je na jednu stranu úspěšný v dokonalé sugesci vnitřního tápání, bloudění mladosti v sobě samé, v komunikačním troskotání; na druhou stranu je ale téměř nesnesitelný svou trvalou hysterickou atmosférou. Postrádal jsem zde nadhled, vymanění se z personalizovaného (a bezmála odysseovského) vyprávění o jednom letním dni a skutečnou konfrontaci (a to nejlépe mezigenerační, k níž trochu naváděli muzicírující staříci v zahradě) různých niter. (07.02.2010)

Při druhém sledováním vytanul jiný rozměr tohoto filmu. Jsou znát dozvuky šedesátých let, kdy se mnohem větší důraz kladl na přirozený civilní projev a improvizaci. Tenhle příběh dospívání obsahuje přesně tu dávku rozpaků a nejistoty, jakou prožívali mladí při navazování prvních vztahů. Z tohoto pohledu jde o autentický obraz. Dnes lze ocenit navíc i atmosféru doby s dnes již zaniklým světem (Podolský most ještě před napuštěním Orlické přehrady). Musím říct, že jsem si snímek podruhé mnohem víc vychutnala a docenila i dobrou kameru a střih. Hudba se mi líbila už napoprvé. I přes nízké hodnocení uiživtelů a shazující text oficiálního distributora bych tento snímek nezatracovala, určitě se hodí pro líné letní odpoledne a je důležitým schůdkem v tvorba Jana Kačera. (27.06.2014)