Čarodějná láska

Přemýšlel jsem pouze nad jedinou věcí a hodnocení to určitě nebylo. Byl to jen fakt, jestli tenhle film už někdy viděl. Ale pak jsem to vzdal a raději se věnoval tomuto příběhu o čarovné lásce. Naprosto jednoduchému, přesto tak dokonalému. Víc snad nemá ani cenu psát, stačí se jen dívat a poslouchat. (15.04.2015)

No to je výborný - žena, která se nedokáže vyrovnat s minulostí, kde ji milovaný muž podváděl s jinou a kvůli tomu zemřel - vyvolá jeho ducha, kterého se pak nedokáže zbavit, a tak místo sebe obětuje tu, kterou miloval (a která se do té doby dokázala s minulostí vyrovnat a šla v životě dál)! Příběh postavený na hlavu, všechno špatně. Pro mne nejslabší část trilogie, navzdory tomu, že má příběh. Vyprávěn je ale jaksi rozvlekle a postrádá tempo ostatních dvou, které jsou víc o tanci. Ale tanec je tanec. Pakobylka mi rozumí. (30.08.2014)

----- "Tomu, aby se mrtví vraceli, zabrání jediné: Oheň." ----- Jenomže oheň, který "Čarodějná láska" přináší, je nadobro zkrocený - a potupně uvězněný v pečlivě udržovaném, všestranně zabezpečeném krbu, který s velkou rezervou splňuje všechny protipožární předpisy. Příběhu tak chybí vášnivá živelnost a nefalšovaný žár, které by společně výše uvedený oheň živily, aby se v případě potřeby mohl nekontrolovatelně rozhořet a všechno spálit na uhel ... aby se mohl stát živlem, jemuž se nelze ubránit - a před nímž se nelze skrýt. Ale třeba jsem jenom prachobyčejný (ne)kulturní barbar, který pro Carmela, Candelu a precizně provedená taneční čísla nemá dostatek pochopení ... 3,5* (31.03.2014)

Takový zážitek jsem vůbec nečekal. Zatím nejlepší Saurův film, který jsem viděl. Všechno v něm bylo na svém místě a nevadily ani studiové kulisy cikánské osady. Oslava národa, který má hudbu v krvi, podobná jako ve filmu Cikáni jdou do nebe, ale zase úplně jiná. Oheň a vášeň v srdcích, která spojená se žárlivostí dovede zabíjet. Flamenco, hra ladných pohybů těla, tleskání, rytmického podupávání a ovšemže kytar, samotný tanec souzní s dějem a my pohlédáme přímo do duší tanečníků. Žádný záběr nebyl zbytečný, žádná melodie, tanec, vše přesně umístěné. Samozřejmě jasných pět hvězdiček. Tragédie neblahého rozhodnutí otců v dětském věku hrdinů, nádherný svatební tanec, boj nožů, noční zjevování mrtvého Josého. A zase rozpustilá erotická píseň pradlen, ta mě přímo dostala. Ani čas jsem nevnímal. (06.09.2014)

Můj druhý viděný „taneční“ Carlos Saura a oproti starší Carmen (1983), na níž mě fascinovalo a dovedlo mě k plnému hodnocení mj. prolínání dramatu ze zkoušené baletní hry s reálným děním mezi vztahy umělci-tanečníky, jsem se tentokrát dočkal přeci jen klasičtějšího inscenování tanečního dramatu, do aranžovaných exteriérů evokujících tematicky nějakou tu cikánskou kolonii. To však vůbec nemusí být výhradou směrem k pořád působivému a nezaměnitelnému zážitku (byť možná subjektivně tentokrát lehce slabšímu), protože bohaté dění plné zpěvu, tance, hudby s vyladěnou choreografickou stylizací ten zážitek po většinu i přináší, třeba už jen v napínavé sekvenci „šermířského“ souboje. Celkově mě nejvíc nadchla první třetina, nicméně ani později v této vášní protkané romance ze země toreadorů nechybí překvapení či zpestření v podobě fantaskního prvku, vtipu třeba ve veselé písničce pradlen o „ptáčkách“ nebo závěrečný tanec s gradujícím milostným trojúhelníkem až čtyřúhelníkem. [75%] (28.04.2024)