Tenkrát o Vánocích

Pěkně, velkolepě, apoliticky!, technicky výborně natočené vojenské drama, do kterého se jakoby začíná vkrádat nová vlna přicházejících zlatých šedesátek. Na to, že se psal rok 1958 v komunistickém Československu se jedná o super počin. Šokem byl výkon Rudolfa Deyla mladšího. Takhle ho opravdu neznám...podal výkon hodný festivalových evropských vavřínů. 75%.. (21.02.2016)

Ve své době asi zajímavé, dnes nic moc. 1) Zpočátku jsem se domníval, že by mohlo jít o verzi vánočního příměří, jaké se odehrálo v roce 1914 na západní frontě. Divil jsem se a uvažoval, jak se jen podařilo cenzorům takový námět protlačit. Ale vyústění je daleko prostší a ideově bez vady. Nakonec film, bohužel, navzdory nenápadným náznakům (možná, byť neuskutečněná pointa, nedůvěra k veliteli, vojáci se starali hlavně o holky) dostál ideovým požadavkům doby._____ 2) Dobově typické kožené chování protagonistů a neživotné dialogy snižují radost ze sledování snímku, je-li jaká._____ 3) Zajímavý koment: Snorlax****, rozum i cit****. (03.01.2021)

Takže vojna a Vianoce. Bude sa oslavovať, alebo bojovať? Bude sa ožierať a spievať, alebo umierať za slobodu? Odpoveď dostaneme v záverečnej časti filmu. Kachyňa natočil slušný vojnový film, ktorý má patričnú atmosféru, známych hercov a tempo, ale ktorý vyznieva iba ako slušné neosobné remeslo. Zabíjať Nemcov zo zákopu nie je žiadna veda, oni vám predsa budú utekať oproti. Hlavne však treba ostať v zákope a zbytočne nevyliezať. K celkom slušnému množstvu postáv nie je kedy si utvoriť vzťah, ale zase taký pohľad na okuliare v snehu emócie určite vyvolá. Film som sledoval za účelom vyplňovania si prázdnych poličiek pri mene Kachyňa, inak by sa mi doňho nechcelo investovať čas. (22.12.2014)

Jeden z posledních filmů, jehož fragmenty jsem si pamatoval z dětství, ale nemohl si vybavit název. V paměti mi utkvělo vyhrávání z amplionů, čímž chtěli fašisti zamaskovat přesouvání tanků a blížící se útok. Jeden ze svých nejlepších výkonů zde podává P. Haničinec. Update 28.12.2021: Film začíná datem 22.12.1944. Začátek: vojáci leží schovaní za sněhovou bariérou v domnění, že sníh se nedá prostřelit. Ve vánočním filmu nemůže chybět Vala a jeho tradiční průpovídky: „Nezmrzněte nám tady mladá pani a rači běžte zadělat na vánočku. Přijdeme na koledu.“  Člověk se aspoň dozví, co to je kanafas. Mudrování o vánočních stromečcích. Všichni chtějí slavit Vánoce, až by brečeli. Zazní ale i rozumný názor: „Upřímě řečeno mě to nic neříká. Rybu jsem v životě nevzal do huby a na ňáký svíčičky a stromeček nejsem zvědavej.“ Rádoby křesťané ale rozumují: „Ani na Vianoce nadajú pokoj. Pohani!“ Podporučík zastává střízlivý názor: „Chtějí slavit Vánoce. Jednou jsem už něco takového zažil a do smrti na to nezapomenu.“ Pak ale zazní nejrozumnější rozkaz celé války: „Všichni okamžitě na svá místa. Ruším Vánoce.“ Ještě, že zůstala Jílkova rota, jinak by Němci pelášili s tanky až ke Stalingradu. Hláška filmu: „Já vám dám Heilige Nacht!“ Ne válečným filmům! (02.01.2015)

Velmi dobrý válečný film, který se nesnaží předvést hrdinné bojovníky, ale lidi z masa a kostí, vojáky unavené dlouhým válčením. Vojáci touží po jedné noci v čisté posteli a k dokonalému štěstí by jim stačilo, kdyby mohli oslavit Vánoce společně s vesničany. Dobrý příběh, dobrá režie i dobré herecké výkony jsou doprovázeny enervující hudbou bez jakéhokoliv nápadu. Otomar Korbelář si jedinkrát zahrál ve válečném snímku, což je poněkud překvapivé, když uvážíme, že se jako jeden z mála českých umělců války osobně aktivně zúčastnil. Za svoje nasazení v Pražském povstání byl po válce vyznamenán. (14.05.2011)