Vánoce s Alžbětou

Zůstává mi záhadou, proč je tohle vynikající psychologické drama spíše opomíjeno a víceméně (polo)zapomenuto, vždyť jeden z našich nejlepších režisérů natočil formálně přesný civilní snímek v duchu dobové realistické tradice, který dodnes neztratil na své působivosti a hloubce. V příběhu archetypálního transgeneračního střetu dvou bytostných samotářů a solitérů, staršího muže a mladičké dívky, kteří jsou do své samoty dohnáni nepřízní osudu a kteří k sobě jen velmi obtížně hledají cestu, se dá nalézt mnoho pravdivého, v postavě muže se sváří podvědomě role otce se sexuálním pudem, v postavě mladé ženy zase získaná nedůvěra s podvědomou touhou po lásce. Oba si v sobě nesou hluboko uložená tajemství a také bolestný pocit životní křivdy. Velmi depresivně vyznívající černobílý snímek je rámován rituálním pracovním koloběhem a stejně jako později v případě filmu Městem chodí Mikuláš je v něm zesílen účinek vyprávění zasazením příběhu do období Vánoc. Zcela zvláštní kategorii tvoří pak vynikající herecké výkony Vlado Müllera i zcela neznámé Pavly Kárníkové, jejichž civilní herecké projevy ještě umocnily celkové vyznění filmu. Karel Kachyňa natočil skutečně nadčasově vyznívající snímek, který je ovšem hluboce ukotven do doby svého vzniku a jako málokterý jiný podává filmové svědectví o životě v šedi českého venkova 60. let... (01.01.2012)

Tady jsou tři hlavní postavy. Hubert, Alžběta a reálný socialismus na vesnici a malém městě. Všichni hrajou výborně a hlavně, všem se ty postavy a jejich chování dají věřit. Není to žádná pohádka o napravené holce z pasťáku, co se najednou začne chovat zodpovědně, ani o chlápkovi, co už neudělá stejnou chybu. Dělají nic moc práci v nic moc světě a možná by i chtěli něco lepšího, ale nedokážou si na to nakonec stejně nikdy sáhnout. Při tom všem to ale není depresivní, to mi přišlo super. Jinak je zajímavé pozorovat socialistické ceny a srovnávat s dneškem. Závozník říká, že bere 900 korun měsíčně. Dneska by to bylo dejme tomu 36.000. Takže všechno x40. Za oběd pro jednoho platí v jídelně 6 korun 10 haléřů (dnes by to bylo cca 250), zahraniční cigarety za 7 korun (v dnešních cenách 280!). On to zas takový ráj nebyl, byť je třeba dodat, že zase lidi platili míň za bydlení. (20.04.2023)

Protože je Karel Kachyňa můj velký oblíbenec a jeho tvorbu mám v malíčku, k tomuto filmu jsem se dostal až nedávno. Nemyslel jsem si, že z těch několika málo filmů, které jsem od něj neviděl, může být některý, který patří k tomu nejlepšímu, co natočil. Vánoce s Alžbětou se tak netváří, ale ve skutečnosti je to velký film. Z prostého a fádního příběhu je vytěženo maximum. Psychologie postav je nejen famózně napsaná, ale i zahraná. Dialogy se sypou jako písek, stejně jako bezvadný střih a perfektní kamera vykresluje zmáčenou atmosféru víc než dokonale. A nad tím vším stojí perfekcionalista Kachyňa! (24.03.2013)

„Nepřestane chcát a nepřestane.“ Vesničko má středisková bez menzelovské hladivosti. Vlado Müller jako solitérský řidič dodávky držící se doma v ošuntelé garsonce i během práce své rutiny, jejímuž pozornému vykreslení jsou věnovány dlouhé dějové úseky. Pavla Kárníková ve své jediné filmové roli coby jeho nedochvilná závoznice, která veškerý řád naopak rozbíjí a autority nerespektuje. Zpočátku se nemůžou vystát. O tom druhém mají předem jasno. Ona je pro něj „štětkou“ nebo „kurvou“, on pro ni žlučovitým „dědkem“. Skrz svou temnou minulost ale postupně nacházejí společnou řeč a zároveň si uvědomují, že možná dokážou vykročit z role, na kterou si zvykli, případně jim byla přisouzena společností. V jeho případě je to role nevstřícného starého mládence, který si ostatní drží tři kroky od těla, v jejím případě role problémové „rozhoďnožky“. Ke sbližování obou outsiderů neschopných dávat zdravě najevo své city, dochází v adventním čase, zpřítomněném neozdobeným stromkem a osamělou štědrovečerní večeří, což syrovému, autenticky ušmudlanému příběhu přidává na melancholičnosti. V kontextu společné tvorby Kachyni a Procházky zapadají Vánoce s Alžbětou do stejné linie jako Naděje, ve které s podobnou lidskostí zachytili vztah prostitutky a alkoholika, jiných společenských vyděděnců, kteří by v padesátých letech byli odsouzeni k rolím kriminálníků nezasluhujících žádné pochopení. 75% (29.04.2024)

„Nejezte sakra to zelí! Se laskavě odnaučte, strkat do poživatin. Do jakejchkoliv poživatin pracky nestrkáme!“ Film mě opravdu hodně bavil. V podstatě už od úvodu, prakticky neměnícím se rituálem hlavního hrdiny, ale to se samozřejmě znásobilo při prvním střetu s novou závoznicí, která do jeho života vtrhne jak uragán a převrátí mu ho vzhůru nohama. To postupné vzájemné oťukávání, nedůvěra, antipatie…a pak najednou sledujeme (fešáka) Huberta, jak se pod vlivem dívky zcela mění (až jsem si vzpomněl na ono profkláklé: „Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu.“). Zajímavé ovšem je, že ačkoliv jsem před zhlédnutím čekal konstantní depresi, hned několikrát jsem se od srdce zasmál. I když pak přijde konec a…nemůžu se rozhodnout, zda se mi závěr spíš líbil nebo ne, ale tak nějak tam patřil. Prozatím hodnotím silnými 4*, rád bych se k filmu v budoucnu znovu vrátil. „A máte taky budík? Ráno jedeme na čas, je sobotní rozvážka.“ - „Nebojte se, nebojte se.“ - „Já se nebojim, ale mám strach.“ (17.12.2017)