Režie:
Philip KaufmanScénář:
Philip KaufmanKamera:
Philippe RousselotHudba:
Mark AdlerHrají:
Fred Ward, Uma Thurman, Maria de Medeiros, Richard E. Grant, Kevin Spacey, Jean-Philippe Écoffey, Juan Luis Buñuel, Féodor Atkine, Pierre Étaix (více)Obsahy(2)
Milostné mnohoúhelníky Henryho Millera... Americký snímek Henry & June (1990) vznikl podle deníků Anais Ninové (publikovaných až po její smrti), v nichž autorka popisuje svůj vztah ke spisovateli Henrymu Millerovi a k jeho ženě June. Anais (Maria de Medeirosová) žije se svým dobře situovaným manželem Hugem (Richard E. Grant) na předměstí Paříže a touží vyměnit svou šedivou existenci za společensky bohatší, bohémský způsob života. Ten nalezne v náručí Henryho Millera, s nímž ji Hugo seznámí. Anais je k zemitému spisovateli sexuálně přitahována, ale její dřímající vášně opravdu rozdmychá až setkání se smyslnou Millerovou manželkou June (Uma Thurmanová). Americký režisér Philip Kaufman (nar. 1936) otevřeně zobrazil partnerské vztahy už ve své adaptaci Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí (1988). V Henrym & June se pokusil zajít ještě dál, což mu v americké distribuci jako prvnímu vyneslo cenzurní omezení NC-17. Přes vypjatost erotických scén však tato stránka filmu není dominantní. V popředí Kaufmanova zájmu (scénář napsal společně s manželkou Rose) je atmosféra Paříže roku 1931 a prostředí umělecké bohémy, k níž Miller patřil. Snímek zaujme uměřenými hereckými výkony hlavních představitelů a citlivým přístupem francouzského kameramana Philippa Rousselota, jenž byl za svou práci nominován na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Na pozadí životopisných faktů o Henry Milerovi, June a Anais předvedena evokace uměleckého kvasu Paříže 1. poloviny 30. let, v snových partiích Anais jakoby probíhají zrychlené dějiny moderního malířství od Picassa a Chagalla po surrealisty, při návštěvách biografu vidíme pak díla Buňuelova a Dreyerova, doprovodná hudba pak pulsuje mezi díly Pařížské šestky, francouzským šansonem, jazzem, Španělskem a vzdálenější exotikou. Erotika otevřená i potlačovaná má stále ducha kultivovanosti i artistní pikantnosti. ()
Nejdřiv jsem se na to chtěl kouknout jenom kvuli tomu, že tam hraje Uma Thurman, ale ta se tam teda moc neohřála, jenom tak trošičku zateplila..., takže mě zklamalo, že tam byla tak málo. Maria de Medeiros je sice celkem pěkná náhrada, ale přece jenom vypadá spíš jak nějaká holčička, né žena, kterou bych si v té roli představoval - prostě jí nevěřím, že dokáže tak bezostyšně šukat s každym. Jinak se tam pořád vyskytuje hodně divná umělecká smetánka a jejich divny chování, vztahy a hlavně sex, to všechno okecávany intelektuálníma kecama. Docela se mi libil Fred Ward, asi jeho nejlepší role nebo co (ty jeho ostatní role totiž většinou byly v nějakym béčku). Shrnu to takhle: hodně Henryho, málo June, nejvíc Anais hernajs... ()
Noo... hudba, kostýmy, celková atmosféra let třicátých - dobré, ale někde v průběhu filmu to neustálé soft-retro-porno začalo nudit, celé to bylo takové zmatené, pořádně jsem nevěděl, kdo s kým má správně souložit, děj taky mizerný...Nějak to nezachránila ani krása obou hereček ( Uma Thurman, Maria de Medeiros) ani jejich velmi solidní výkon. Zkrátka jsem ty víc jak dvě hodiny spíš protrpěl. ()
Velmi uhrančivý náhled do problémy zmítané Paříže, kde se potkávali tehdy neuplatnitelní lidé s velikým nadáním. V tomto případě se příběh točí zejména kolem zmatené mladé spisovatelky, které se připlete do cesty budoucí slavný spisovatel Miller a jeho záhadná žena. Film spíše pro náročnějšího diváka. Kdo si jej pustí jen kvůli erotice, bude zklamán. ()
Varování: Tohle není film o Henrym Millerovi, ale o Anais Nin! Kdo si chce užít Henryho, a navíc zamlada, ten by si měl dát raději Tiché dny v Clichy od Claude Chabrola. Jeho film vystihuje atmosféru Millerových knih mnohem lépe. Koneckonců je to naprosto logické: Henry a June je zfilmováním vzpomínek Anais Nin, v nichž popisuje své setkání s Millerem a jeho ženou, přičemž je oběma fascinována a přitahována ... Když tenhle snímek běžel v našich kinech, souhrou okolností se mi nepodařilo jej shlédnout. Zato na Tiché dny v Clichy (ze stejného roku) jsem byl několikrát. Dohnání jednoho dlouholetého restu bylo však zároveň i zklamáním. Pohled Anais (a tedy i Kaufmanův) na Henryho Millera se totiž od toho Chabrolova markantně liší, navíc oba filmy se zabývají úplně jiným obdobím spisovatelova života. Tiché dny jsou příjemnou vzpomínkou na Millerovo bohatýrské mládí, Kaufmanův film podává spíš smutné svědectví citlivé ženy o Henryho stárnutí, a o jeho mladé manželce. ()
Reklama