Režie:
Alfonso CuarónScénář:
Alfonso CuarónKamera:
Alfonso CuarónHrají:
Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Diego Cortina Autrey, Carlos Peralta, Marco Graf, Daniela Demesa, Nancy García García, Verónica García, Andy Cortés (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zatím nejosobnější projekt oscarového režiséra a scenáristy Alfonsa Cuaróna (Gravitace, Potomci lidí, Mexická jízda), film Roma, sleduje dívku Cleo (Yalitza Aparicio), která pracuje v domácnosti středostavovské rodiny ve čtvrti Roma v Mexico City. Jako v propracovaném psaníčku ženám, které ho vychovaly, vzpomíná Cuarón na vlastní dětství a vytváří živý a procítěný portrét domácích konfliktů a společenské hierarchie v politickém chaosu 70. let. (Netflix)
(více)Videa (3)
Recenze (372)
Roma (2018) je ten typ filmu, ktorý si pozrú dvaja diváci s odlišným filmovým vkusom a zameraním a každý z nich uvidí úplne niečo iné... Ten prvý povie, že ho vyše dvojhodinová minutáž s pomalými zábermi dokonale uspávala. Je rozhorčený z toho, že okrem zopár scén sa tam poriadne nič neudialo a absencia hudby a farieb dopomohla k tomu, že ho film nemal čím zaujať. A ja mu porozumiem. Ten druhý o filme príliš ani nechce rozprávať, iba chce v sebe potichu nechať doznieť všetky tie silné emócie. Obraz mexickej rodiny a ich zamestnankyne Cleo v 70.rokoch v štvrti Roma považuje za veľmi osobnú a citlivú výpoveď režiséra. Tento divák videl film, ktorý vzdáva poctu ženám a matkám a obsahuje dve veľmi silné emočné scény, pri ktorých takmer ani nedýchal. A tohoto diváka pochopím ešte viac. Réžia/scenár/kamera - Alfonso Cuarón. 135 minút. Mexico City. Roma. A vo februári snáď aj Oscar. ()
Stále měním to hodnocení mezi 4* a 3* a stále si nejsem úplně jistá, které je to správné. Pro mě bohužel jasné vítězství formy nad obsahem. Ten film je neobyčejně natočen, působivá kamera a Cuarón působí spíše v roli jakéhosi pozorovatele a celé je to opravdu působivé. Některé scény vyloženě majstříkové (scénu porodu i nesmírně emotivní závěr jen tak z hlavy nedostanu), ale jako celek se mi film jednoduše ne a ne zarýt pod kůži. Co oceňuji nejvíce a důvod, proč mi možná ruka přece jen vyskočí k té 4*, je, že film je i silně feministický, ale naprosto přirozeným a nevtíravým způsobem. ()
Od filmu jsem dostal zhruba to, co jsem čekal, a to kvalitní drama. Stopáž sice patří k těm velkorysejším, tempo vyprávění je rozvláčnější, strhujících momentů (nemocnice, demonstrace, moře) tu bylo jen pár…síla filmu ovšem tkví právě v té zdánlivé obyčejnosti a opakování (ostatně i ta tragédie, která se hlavní hrdince stane, je pro ni nejspíš tím nejschůdnějším řešením). Cleo to nemá jednoduché a téměř okamžitě si získá divákovy sympatie. A je jedno, zda zrovna musí řešit rozmazlenost bandy fracků, zaměstnavatelčinu podrážděnost či totální idiocii svého přítele. Její každodenní rutina (od ranního uklízení psích exkrementů přes celodenní starost o děti a dům až po večerní cvičení před spaním) je svým způsobem uklidňující, podobně jako prosvětlená kamera v černobílém snímku (záběry ovšem nepůsobí nijak strojeně či rádoby umělecky), pomalé tempo či zjevně nostalgická atmosféra způsobená režisérovým „vzpomínkovým“ přístupem (ten ostatně dobře věděl, o čem točí). Mé páté filmové setkání s Cuarónem tak bude znovu za 4*. ()
Cuarónův hluboce osobní film začíná dlouhým pohledem na omšelou dlažbu. V jednu chvíli hlavní hrdinka Cleo (kterou zatím jen slyšíme mimo záběr) polije dlažbu vodou, aby ji mohla umýt od nečistot. Voda jako mořská vlna doputuje až do záběru a v zrcadlovém odrazu odhalí našemu zraku zcela nový prostor: otevřenou oblohu nad dvorkem, po které prolétá dopravní letadlo. Od prvních vteřin filmu tak Cuarón vytváří symbolické pouto mezi Cleo a vodou (voda symbolizuje její čistotu a dobrotivost; Cleo de facto je vodou), současně ale poukazuje na magickou moc vody proměňovat, zmekčovat vše tvrdé – a odhalovat skryté nebe v okolních věcech. Moc, kterou voda – a o to v Cuarónově čarokrásném filmu-záři běží především – sdílí s jinou přírodní silou: láskou. Šánti, šánti, šánti... ()
Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. ()
Galerie (95)
Zajímavosti (17)
- Během natáčení 3. listopadu 2016 v Mexico City, byl štáb napaden pracovníky města, kteří se pokusili zastavit natáčení. Filmaři uvedli, že mají pro svou činnost oficiální povolení, druhá strana ale na zastavení natáčení trvala. Došlo ke rvačce po níž muselo být pět osob hospitalizováno a štábu byly ukradeny mobilní telefony, peněženky a šperky. (Nach)
- Film se natáčel 110 dní. (radekgfx)
- Když u haciendy v lese střílí hosté z pistolí, ani u jednoho výstřelu není vidět jakýkoli náznak zpětného rázu zbraně, takže je jasné, že používají hračky místo zbraní. (MrAldridge)
Reklama