Roma

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík. (31.01.2019)

Film roku. Čistá esence filmového řemesla. Příběh je možná na první pohled jednoduchý, ale v detailech skrývá bohatší mozaiku než mnohé jiné filmy. A je to strašně krásně poskládaná mozaika, emotivní, osobní i celospolečenská. Založená na duchu místa i času. Pocta i odsouzení, milostný dopis i odvržení. První pomalejší část filmu diváka postupně vsaje aby ho druhá nemilosrdně sežvýkala. Nádherná oslava lidství v jeho nejlepším i nejhorším. Práce se symbolikou, několika vrstvami vyprávění a jednotlivou katarzí každé z nich je prostě fenomenální. A zmínil jsem, jakým neuvěřitelným způsobem je zde využívaná kamera a zvuk? A hovořil jsem o jejich dokonalém a neoddělitelném propojení se způsobem, jakým je zde vyprávěn příběh? Cuarón věnoval svému mládí opravdu vskutku cenný dar. Děkuji. 10/10 (31.12.2018)

Příběh, který srší jednoduchostí, ale postupem času rezonuje uvnitř a nechce odejít. Alfonso Cuarón svou kamerou ustupuje od postav a přesouvá svou kameru do vlastního času a prostoru - ve větší stopáži tohle miluji hlavně u Ceylana, nebo Reygadase. Roma čerpá ze skutečnosti a drsné doby v Mexiku, tak autenticky, až mrazí. Scéna porodu a závěrečná očista na pláži je nejsilnější za poslední roky. Černobílá kompozice je v mých očích stále po skončení díla a nechci aby odešla. (03.01.2019)

Cuarón se po Gravitaci vrátil černobíle do doby svého dětství, ale ten zdánlivě s odstupem vyprávěný příběh služky jedné rozpadající se rodiny nakonec naplní nejen technicky famózní filmařinou, ale taky silnými emocemi. Jestli nechcete do kina, tak si to doma pusťte na co největší obrazovce, tenhle film to fakt potřebuje. (16.12.2018)

Čistý, ľudský film, osobný projekt režiséra, ktorý už dávno potvrdil svoj talent. Alfonso Cuarón natočil pôsobivú drámu zo štvrte Roma v Mexico City, kde na jednej rodine a ich slúžky sleduje spoločenské a politické udalosti začiatku 70-tych rokov. Tie sú však len rámcom, dôraz je kladený na rodinné zázemie a mikropríbehy hlavne ženského osadenstva. Ústrednou postavou je slúžka Cleo, keď po uspávankovom úvode je divák konfrontovaný hlavne s jej osudom. Oslava žien a matiek je hlavným motívom filmu, ten je silný a nádherne rozpísaný a zobrazený, muži sa v tomto Cuarónovom svete neukázali v najlepšom svete. Čiernobiely formát dokresľuje dobu príbehu, kompozične statické či pomalé jazdy kamerou po scénach sú ozdobou snímku, nehovoriac o pohľadnicových záberoch. (31.12.2018)