Hosté

Režisér Elia Kazan se tímto filmem vrátil k odezvám války ve Vietnamu z psychologického hlediska.   James Woods zde hraje muže, který se po návratu z Vietnamu oženil, s manželkou mají dítě a oba bydlí s manželčiným otcem, spisovatelem, který zetě moc neuznává a vyčítá mu zbabělost. Jednoho dne se v domě objeví dva bývalí váleční kolegové manžela. Zpočátku poklidné setkání pod povrchem skrývá nevyřčené křivdy, které teprve na konci vyplynou na povrch. Bohužel nutno říci, že se Kazanovi snímek nějak vymkl z ruky a neujasnil si, co vlastně chce říci. Přenést krizi svědomí a posunuté hranice násilí do kruhu rodinného je sice zajímavý nápad, ale na celovečerní stopáž roztažený přináší jen nudu. Ono postupné odkrývání pohnutek dvou kamarádů, a toho, o co jim jde, začne brzy nudit, navíc vnímavější divák brzy pochopí, kvůli čemu přišli, a pak si jen odškrtne bod, že se stalo, co si myslel. Nejvíce zklame právě konec, který měl být asi ohromnou konfrontací, ale v Kazanově podání je tak vnitřní, že se rozhodl nedat divákovi ani náznaky (kromě jedné soulože) k nějakému výkladu nebo svému pohledu či nějakému vyznění, takže veškerá dosavadní očekávání vyšumí do ztracena.  Velmi povedené herecké výkony a atmosféra, která však časem upadne a divák akorát čeká na onu "konfrontaci", které ne a ne přijít. Čekal jsem něco jiného, než jen upovídané drama, kde se osmdesát minut mluví z cesty (případně jen lehce naznačuje) a všichni se tváří podezřele, a teprve posledních deset minut se opravdu jedná Disk také nic moc. Na úvod zdržuje protipirát a čtyři trailery, ty samé pak najdeme znovu MagicBox ví proč v menu. Zvuk u filmu je v mono, obraz nevyčištěný, s viditelnými vadami na filmovém materiálu. Žádné bonusy, jak je u MagicBoxu z 99,9 % zvykem. (06.06.2022)

Reziser Elia Kazan /na vychod od Raje, Tramvaj do stanice touha/ natocil len priemerny film o pomste za to, ze akysi clovek x proti nim krivo svedcil.Slusny psycho fryler, nielen o dozvukoch vojny z Vietnamu, ale aj o pomstu. James Woods a Patrick McVey odviedli dobre herecke vykony, ale nuda aj tak dostala priestor. Tempo sa dost casto uvolni, atmosfera slaba a nevyrazna akurat to znasilnenie bolo dost extremne. 69 % (10.06.2017)

Průkopnický film o prvních projevech vietnamského syndromu, o válce, v níž USA byly poraženy dnes osmdesátimilionovým jihoasijským národem a o následcích, které tento ničím neoprávněný konflikt vyvolal v americké společnosti, ilustruje tuto skutečnost na příběhu jedné rodiny doslova až laboratorním způsobem. Někdejší přátelé se scházejí za mimořádných okolností a otázka válečných zločinů, jichž byli jak pachateli, tak svědkem, působí během zhruba 14-20hodinové návštěvy jako lučavka královská. "Divadelní" metoda natáčení není v žádném případě černobílá: bez slabin nejsou ani usvědčení váleční zločinci, kteří si své stigma ponesou doživotně s sebou, ale ani rodina jejich přítele, v níž funguje normálně snad jen láska k dítěti-nemluvněti. Způsob, kterým se tato krize řeší, naivita, kterou prokáže nesezdaný pár, ale i nepřiměřená brutalita, s níž reagují oba propuštěnci, je a měla by být chápána symbolicky a důsledně v kontextu doby. Film, bepozpochyby natáčený v r. 1971, a do kin patrně uvedený o rok později, spadá do vyvrcholení barbarského amerického angažmá a bezradnosti amerického vedení tušícího nedohlednost vítězství. Závěrečná otázka hlavního hrdiny k právě znásilněné partnerce "Jsi v pořádku?" je otázkou, kterou Elia Kazan adresuje soudobé americké společnosti. Otázkou, na kterou si v mnoha ohledech druhá nejstarší demokracie světa stále dluží odpověď. (25.02.2012)

Rok po Strašácích (Straw Dogs) a tolik podobně? Elia Kazan natočil hodně podobný film, který se však tváří jako dozvuk válečného trápení a chápání války jako něčeho naprosto mimo chápání obyčejných lidí. Přijde mi, že je příliš vnucována myšlenka války jako doby, v které se dá vše omluvit slovy "byla to válka" a dále se nad čímkoliv co se stalo nepozastavovat. Možná je to pravda a jsem naivní, ale i tak si myslím, že člověk má mít jisté hranice soudnosti, které nás oddělují od zvířat. James Woods i ostatní odvádí dobré výkony, ale opět mi nesedí extrémně postava ženy (jako ve Straw Dogs). Hloupé a nesmyslné chování vyústí v jedinou možnost a ona se chová, jako naprosto nemyslící osoba, která jde všemu špatnému naproti... Holt s touto úlohou žen v podobných filmech se těžko ztotožňuji, ale nechci ubrat filmu žádné kvality, ani jistou realističnost. Je syrový, chvílemi pomalý, ale své si odvede... Má své kouzlo, i když je chvílemi dost zvláštní, ale já budu jako u Straw Dogs hodnotit jako slabší průměr kvůli zmíněným vadám na kráse. (05.06.2009)

Aj keď má prvú polovicu tento film všetko veľmi sľubne rozbehnuté na to, aby sa z toho postupne stal mrazivý psychologický teror, či ťaživá dráma, tak nič z toho sa v závere nekoná a všetky pozitíva sú akoby mávnutím ruky fuč. V nástupe mi dosť pripomínal neskoršiu jednotku v podobnom ladení atmosféry, 'Funny Games', tie však hrajú, hlavne v porovnávaní záverečných minút, úplne inú ligu. Navyše herci sú poväčšine toporní, scenár si nevie dať s príbehom rady a tak očividne stagnuje. Záverečné znásilnenie i keď chcelo, veľa vody nenamútilo. 60%. (25.01.2009)