The Hood Maker (E01)

Svět špinavý, tvrdý, plný lidí bojujících o své místo v něm. Svět kde lidstvo platí za chyby, které udélalo. Důsledky experimentů, pokroku, který se vymkl kontrole. Ať už to jsou androidi, lidé s různými schopnostmi, či honba za nesmrtelností, Dick do svých příběhů vždycky dostal temnotu, smutek, tíhu bytí...a to vše naložil postavám, kterým čtenář přál aby uspěly a svůj kus štěstí našly. Ta špinavá, ale lidská poetika Dickovi tvorby v této epizodě je. Ale k dokonalosti tam přece jen něco chybí. Oceňuji ale závěr, který mi rozhodování o počtu hvězd dost usnadnil. (05.01.2022)

Ostrý kritik může namítnout, že se tu opakují mnohé motivy z Blade Runnera a bude mít pravdu. Přesto, jako milovník PK Dicka, jsem byl nadšený. Krásná kamera, dobré herecké výkony. Líbilo se mi, že povídku nechali v universu autora. To znamená je to jakoby budoucnost, ale ve světě bez mobilů se starými auty a psacími stroji. Jsem rád, že se to nesnažili adaptovat pro dnešní dobu. Jsem téměř maximálně spokojen. Plný počet nedávám jen proto, že to taková 50 minutová Black Mirror verze Blade Runnera. (28.04.2021)

Hood Maker patří z hlediska obsahu i formy k Dickovým náročnějším povídkám, takže obyčejný divák tento svěží mix blade-runnerovského Black Mirror s letmým dotekem Tarkovského estetična jednoduše nepobere. Tvůrci se navíc pokouší zadaptovat Dickův svět v obdivuhodných metadetailech, o čemž svědčí i casting bipolárních kvalit, který symbolicky odráží pro Dickovu tvorbu tak charakteristický konflikt. Na jedné straně divákovi učaruje éterická Holliday Grainger se svým jedinečným introspektivním herectvím, na té druhé mu naopak doslova roztrhá uši nelibozvučný skotský akcent Richarda Maddena. Jakožto zdejší hororový expert kvituji existenci seriálu Philip K. Dick's Electric Dreams s velkým nadšením, čímž se mimo jiné potvrzuje zdánlivě kacířská hypotéza o tom, že se velekvalitní projekty mohou svátečně zrodit i mimo královský filmový žánr. (22.09.2017)

Zde došlo k zajímavému paradoxu,co se týče významu a překladu pův.názvu vs.děj povídky. Takže...povídka se sice jmenuje jako adaptace,ale nejsou v ní masky,které zabraňují telepatům,číst myšlenky,ale čelenky. Proto je cz překlad ve formě-Čelenkář,což dává smysl,ale z hlediska překladu to je špatně,protože hood znamená kápi,masku či pláštěnku. A tady autoři adaptace,chytře přispůsobili scénář názvu,jak povídky, tak tohoto dílu. Je to možná prkotinka,ale pro mě důležitá.:) No a k ději samému- moc mě zaujala představitelka telepatky Honor,kterážto tvoří s agentem Rossem,téměř Bladerunnerovský pár. Konec není sice (ostatně jako v drtivé většině),dle povídky,ale přesto jest svým způsobem,typicky Dickovský. A to není málo. Byl jsem velmi potěšen. I přes ty velké změny. (01.05.2018)

Philipa K. Dicka som nepoznal. Pozrel som si Blade Runnera, ktorého mi trvalo stráviť. Potom som zistil, že je to jeden z legendárnych spisovateľov sci-fi a prečítal som si knižnú predlohu a musel som oceniť, že ten týpek bol týpek. Ťažko to opísať, rovnako ako jeho príbehy. Zohnal som si jeho poviedky, ale povedal som si, že si pozriem iné jeho adaptácie a potom si prečítam knihy. Tento prvý príbeh bol celkom fajn. Zaujímavý námet, ktorý sa paradoxne s Blade Runnerom podobá. V jednom je vzťah Blade Runnera a androida a v tomto policajta a telepata, ktorý je zástupcom rasy, ktorá sa rozhodne vzbúriť. Láska, zrada, nenaplnené sny a túžby, haluzný koniec, servírované v tomto prípade aj v Blade Runnerovi svojským spôsobom. Som zvedavý, aká je kniha, lebo táto časť bola slušná. (19.07.2023)