Papírový dům (Netflix verze)

Vymazlená lahůdka o jedné bankovní loupeži, jejíž organizátor počítal úplně se vším. Na jedné straně tu stojí skupinka různorodých loupežníků, které budete střídavě milovat i nenávidět a na té druhé sympatická policistka, která se jim marně snaží dostat na kobylku. Tady je všechno tak vypiplané, že tu člověk jen těžko najde nějakou scénáristickou mezeru. Jasně, občas si tvůrci vypomohou trochu lacinější berličkou, ale to jsou jen kapky v moři, které na celek nemají žádný vliv. jestli ale na něco seriál může sázet, tak jsou to geniálně napsané a zahrané postavy a luxusní dialogy. Vyjednávání mezi inspektorkou a šéfem lupičů patří k několika vrcholům, které tu Španělé nabízejí. Jedna z věcí, od které se člověk nedokáže odtrhnout. Třesu se na třetí řadu. 100% (26.08.2018)

velmi křehké vztahy bandy labilních, ufňukaných dementů versus jedna z nejneschopnějších policejních vyšetřovatelek v dějinách kinematografie v nepochopitelně nadhodnocené telenovele, která se snaží tvářit hrozně promyšleně a inteligentně, třebaže v ní drtivá většina děje spoléhá na náhodu a logických děr je zde více než v poslední řadě Game of Thrones.. ty nejslabší 3* (05.06.2019)

(Viděno kompletních 5 sérií) „A takhle sem poznala Profesora. Když sem mu mířila bouchačkou na koule. Na vztazích je dobrý to, že člověk zapomene, jak vlastně začaly.“ Oblíbit si prakticky jakékoliv z „měst“ je velmi jednoduché, a přestože vás některé z nich občas vytočí, každé (včetně Profesora) je perfektním dílem sestavy. Seriál není dokonalý, určité motivace, rozhodnutí a činy postav jsou méně uvěřitelné, protože tvůrci dávají prostor naplno vyniknout španělskému naturelu a protagonisté se občas nechávají unášet emocemi až příliš. Ale stále je Papírový dům napsán natolik chytře, originálně a napínavě (s tunou výborných zvratů), že mu tu „přecitlivělost“ snadno odpustíte, protože v současnosti patří jednoznačně k těm nejchytlavějším. Závěr 2. řady byl grandiózní a najednou začalo nové, podobné dobrodružství, které…bylo až překvapivě pořád kvalitní, ačkoliv míra zasahování citů do chování postav ještě vzrostla, pro někoho asi až přespříliš. Seriálový fenomén, který mě i přes řadu much dokázal vtáhnout a maximálně pobavit po celou svou dobu. (25.08.2019)

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5* (23.04.2020)

Nejsem si jistá, zda s komentářem nemám raději počkat, až to kapku rozdýchám, teď - po zhlédnutí posledního dílu jsem poněkud uhranutá a neschopná dát slova pořádně dohromady. To byl takový NÁŘEZ! Díl po díle neskutečná BOMBA! Skvělí, neokoukaní herci a snad jeden z nejinteligentnějších scénářů, co jsem za poslední dobu měla tu čest zhlédnout. DOKONALÉ a téměř bezchybně propracované až do samotného konce, kde jsem si k velké nelibosti musela i pobrečet. Pro mě největší překvapení hlavní město Německa ztvárněné Pedrem Alonsem. Při jeho monolozích a dialozích jsem se vrtěla blahem. Ale opomenout Profesora, Denvera, Moskvu, Nairobi, Osla, Helsinki, Tokio nebo Ria by byla hanba. Dohromady tvořili seriálový orgasmus, 100%. (12.10.2018)