Její hřích

Na konci třicátých let již pozvolna kulminovala výroba filmových adaptací nenáročných harlekýnů z různých období a různé úrovně, získávající čtenářské a posléze divácké zázemí zcela logicky v řadách prostých obyvatel, především pak u ženského publika. Hokynářky, prodavačky, pradleny, panské a služebné, ale i děvčata z gymnázií a měšťanek snily v přítmí kinosálu o svých ideálech a společně prožívaly jejich utrpení a bolesti, aby se opět vracely do tvrdé životní reality. Filmoví producenti si velice dobře uvědomovali silný komerční potenciál tohoto žánru a důsledně dbali na to, aby byl v produkčních plánech vždy bohatě zastoupen. Tvůrčí status režiséra Oldřicha Kmínka se pohyboval někde na pomezí přijatelnosti; sám Kmínek si však pokaždé dokázal do svých filmů prosadit prvotřídní herecké obsazení, zajišťující nepopiratelný komerční potenciál. Aristokraticky vznešená Zita Kabátová, skutečná dáma českého filmu, se v produkcích obdobného typu objevovala pravidelně a jen výjimečně se stávalo, že by nějakým způsobem zklamala. Téma je v mnoha ohledech poplatné scénáristické nemohoucnosti, zaviněné do jisté míry už svým literárním rukopisem, nicméně v lehkých náznacích poodhaluje skrytá tabu v oblasti lidské sexuality a předkládá fatální následky neovladatelného chtíče. A tak zatímco charismatickému Ladislavu Boháčovi se výborně daří v jeho zhýralé masce bezskrupulózního svůdce, na jalový scénář nejvíce doplácejí divadelní bardi Štěpánek se Smolíkem, kterým je namísto plnokrevných charakterů nabízeno laciné přetvařování. Filmu příliš neprospělo ani rámování některých scén prostředím nevázaného dancingu, jak se tehdy říkalo barům s hudbou, ani účast soudobých operetních zpěváků (Pospíšil, Gaierová), ocitnuvších se zde patrně jen díky své popularitě. Zpětným pohledem má ale nemalý dokumentární význam zachycení tradičních dostihů Velké pardubické. Samotnou kvalitu filmu asi nejlépe ve své výmluvnosti charakterizuje název jedné z dobových kritik, v níž se její autor bezděčně ptá: Jen její hřích? (25.06.2009)

Medička Lola Holmová se učí na závěrečné zkoušky. Odmítne dvoření psychiatra docenta Linna. Pokladník banky Goll žije rozmařile a plat mu na jeho výstřelky nestačí. Je v tísni a má psychické potíže. Hledá lékařskou pomoc a náhodně pozná Lolu. Ta zpočátku Gollovy pozornosti odmítá, ale pak mu neodolá a stane se jeho milenkou. Goll zpronevěří peníze. Je odhalen a hrozí mu vězení. Obrátí se o pomoc ke strýci, ten však jeho prosbu odmítne. Goll žádá nic netušící Lolu o doporučení k docentu Linnovi. Chce předejít vazbě hospitalizací na psychiatrii, ale Linn ho nepřijme. Goll, který doufal, že ho láska k Lole změní, ztrácí naději a v obavě, že by Lolu zničil, volí sebevraždu. Lola hledá zapomnění ve studiu. Úspěšně složí závěrečnou zkoušku, když ale zjistí, že muž, kterého pitvala a označila za syfilitika, je Goll, zhroutí se. Dlouho se v nemocnici z otřesu zotavuje. Linn o ni trpělivě pečuje. Po provedených testech se ukáže, že Lola se od Golla nenakazila a je zcela zdráva. Docent Linn jí nabídne manželství a Lola po otřesné zkušenosti poznává, že ho miluje.... (03.11.2022)

Film by měl být opatřen důrazným varováním: Sledování tohoto filmu může přivodit psychické problémy a beznaděj chronické melancholie! Její hřích, poslední celovečerní film z dílny Oldřicha Kmínka. Je dobře, že již nic dalšího nenatočil. Předloha Otakara Hanuše poskytla cynický podklad, leč Kmínek s manželkou uměl natočit pouze laciné melodrama nevalné úrovně. Občas má divák pocit, že sleduje filmové dílo o dvacet let starší. Není to technickou kvalitou zachovaného materiálu, nýbrž samotným vedením filmařské práce. To, co by mohlo být zajímavé, se mění v pouhá mravokárná gesta patosu. Vše se povážlivě bortí a často marná snaha hereckých hvězd vyvolává soucit. Očištění nepřináší romantické zklamání, ale strach z pohlavní choroby. Hlavní postavou mizerného romantického příběhu je Lola Holmová (příjemná Zita Kabátová), talentovaná a cílevědomá studentka medicíny. Nástrahy pokušení mladistvé romance se snaží vychovávat k cudnosti svou možností rozkladu. Snící dívky podléhají svým představám a zapomínají na své cíle. Největším strašákem promiskuity a puritánské morálky je syfilis! Romantickým hrdinou příběhu je psychiatr docent Linn (dobrý Zdeněk Štěpánek). Klasickým postupem jde po zvolené cestě trpělivosti a oddaně nezištné pomoci až ke svému osobnímu vítězství. Antikristem příběhu je lehkovážný pokladník banky Jaroslav Goll (velmi zajímavý Ladislav Boháč), mravně zkažený floutek bohatého původu. Defraudace na chvíli vysvobozuje a morální dilema se občas dostaví i k nečekanému adresátovi. Z dalších rolí: bohatý továrník a zklamaný Jaroslavův strýc (příjemný František Smolík), pomstychtivá barová zpěvačka Carmen (dobrá pěvkyně Nelly Gaierová), její pěvecký partner (pěvec Jára Pospíšil), primář nemocnice v očekávání (sympatický Karel Černý), překvapený generální ředitel banky (Jiří Steimar), všudypřítomný Jaroslavův hlídající stín (Miroslav Kryštof-Kutina), sebevědomý policejní inspektor (příjemný Jaroslav Marvan), shovívavý policejní komisař (Bedřich Veverka), barová zpěvačka Anna Málková alias Perla (Jola Djurič), seriózní sluha u továrníka Antonín (zajímavý František Kovářík), či roztržitý karbaník František Vobořil alias Červík (příjemný Stanislav Neumann). Výsledný filmový zážitek je filmovou ostudou, Oldřich Kmínek dokázal tím svou přirozenou neschopností zmršit vše, dostaví se jen pocit marnosti a smutku. Jediné uznání si zaslouží pardubická dostihová reálná vsuvka a upřímná herecká snaha. Syfilis byl noční můrou romantických představ naivních dívek, Oldřich Kmínek je noční můrou československé kinematografie. (11.07.2017)

Tenhle film se hodnotí sám hned na začátku, když se objeví titulek: "Je to film Oldřicha Kmínka." K tomu nemá smysl nic moc dodávat. Pod Kmínkovým vedením mě nerajcuje ani Zdeněk Štěpánek, a to je opravdu co říct. Docela mě pobavilo, že toho zhýralého mládence pojmenovali Jaroslav Goll. Proč ne rovnou T.G. Masaryk? (01.07.2010)

Vzhledem k osobnosti režiséra jsem k tomuhle filmu už předem přistupoval možná až moc negativně, ale moje nepříliš vysoká očekávání se stejně naplnila. Příběh ne úplně špatný, i když za vlasy přitažený, ovšem herci neměli co hrát a hlavně o čem mluvit, dialogy byly zábavné jak noční zprávy (což je škoda zvláště u Zdeňka Štěpánka nebo Františka Smolíka). Ladislav Boháč tentokrát s vizáží padesátníka navíc nezapadal do své tehdejší škatulky šarmantního milovníka. Ve vedlejších rolích pak proběhly i některé hodně otřesné výkony (Jola Djuričová? Kde ta se proboha vzala? Asi nějaká sezónní kabaretní hvězda). Vedlejší dějová linie v baru se odehrávala zcela nezávisle na hlavní ose, až v závěru se ukázalo, že spolu sice souvisejí, ale nakombinované to bylo tak pitomě, že to stejně nedávalo moc smysl. No, Zitě Kabátové to slušelo vždy a všude, to je jasný. Takže hodnotu to může mít snad jako připomenutí mladé tváře a zpěvu Nelly Gaierové. Což je ovšem na hodinu a půl trochu málo. (12.07.2012)