Ad Astra

Nádherně nasnímaná přehlídka apartního blábolení a úporné dořečenosti všeho. Navíc vrcholící béčkovým finále, které naplno odhalí, jak přes tu nálož krasodušnosti je Ad Astra vlastně vnitřně prosťoučký film, který okázale nosí hábit spirituální sci-fi. Udělal bych to celý o těch opicích. Space Baboons. (21.09.2019)

Lituji, že Ad Astra je jeden z mála filmů, který jsem v kině letos vynechal, protože trailer klamal tělem a rozhodně se nejedná o nudné Sci-Fi Drama, ale o poměrně dost akční a intenzivní vesmírný Thriller, který zde už dlouho nebyl. Brad Pitt je ve své roli vynikající a velmi mě zaujaly kolonizace na Marsu či Měsíci, kde jsou dokonce už piráti ( Mad Max ve vesmíru), vůbec bych se nezlobil, kdyby se celý děj odehrával pouze tam, ale i hledání svého otce bylo poměrně záživné a navíc si nepamatuji na filmové ztvárnění planety Neptun. Akční scény jsou parádní ( hned úvodní exploze na Babylónské věži je napínavá jak sviň, či naháněčka s lunárními vozidly, anebo fight s nakaženými opicemi) místy je film i nečekaně drsný a to se mi velmi zamlouvalo. Přes velké obavy nakonec velká zábava a hezký vesmírný zážitek. 8/10. (03.12.2019)

Uf - ty Pittovy monology jsou opravdu příšerné. Poslechne si tajemnou zprávu od Lee Jonese a jeho postava prostě MUSÍ v duchu nahlas říct "Tati, jaké tajemství skrýváš?" Nutnost verbalizovat a pojmenovat každou emoci, ačkoliv je jasné, že ji Pittova postava cítí, ony emoce značně podrývá a delegitimizuje, což je opravdu nešťastné. Gray patří mezi filmaře, kteří si zaslouží, aby když se děje nějaká pitomost, člověk počkal o pár vteřin déle než obvykle a přemýšlel, jestli může ta pitomost sloužit nějakému většímu účelu - u Ad Astra se ale nemůžu zbavit pocitu, že celý film je odevzdán sebedůležitosti, jež přechází v polopatičnost. Myslím, že o své lidskosti by nás Pitt přesvědčil i hraním, ne předčítáním monologů záživných asi jako ty textům, které musí Pitt předčítat otci (má to být nějaká paralela?) Nemám problém, že ten film pracuje s fyzikou a logikou vesmíru s dětskou naivitou dobrodružství Smolíkových. Nemám problém s tím, že je v něm pěstní souboj Brada Pitta s paviánem ve stavu beztíže. Takový už je život. Jde v tom asi hledat symbolismus lidského zápasu se svou přirozeností, že jo. Nicméně stejně se mi nedaří zbavit pocitu určité doslovnosti a banality, která všechny ty "chyby" prostě nezvládá legitimizovat. Když se člověk hodně snaží, snad si nějaká podivná rozhodnutí jde vyargumentovat - ale nakonec mám pocit, že se snažím obelhat sám sebe a aktivně ten film záplatuju. 50 % (12.12.2019)

Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo. (19.12.2019)

I'm looking forward to the day my solitude ends. Tak tohle je přesně ten film, u kterýho by vůbec nevadilo, kdyby měl klidně i o hodinu stopáže navíc. Možná s míň voiceoverem, ale za to s víc vizuálním vyprávením, vždyť ty Hoytemovy obrazy se soundtrackem od Max Richtera a Nilse Frahma někdy dokážou ještě víc, než Pittův vnitřní monolog. Ale i tak, těším se na druhou projekci, protože se chci znovu vrátit do tohohle nádhernýho filmovýho světa, kde můžete letět na Mars, kde jsou na Měsíci piráti, a kde se musíte vydat až na kraj naší solární soustavy, abyste se vyrovnali s daddy issues a začli si vážit toho, co a koho máte kolem sebe. Nádherná a emotivní podívaná, Imax recommended. (18.09.2019)