Svědomí

9/10 Nebyt toho ne uplne uveritelneho konce, tak je to za 10, ale i tak pekna sonda jak do svedomi, tak do exterierovych zaberu Statlu, ktere na pozadi vzdy ukazuji nejakou dominantu ;]] Nedbal hraje nejednoduchou postavu, ostatne jako vzdy a pani manzelka mu spis dela partaka nez zenu v domacnosti a pochybuju, ze by dovolola, aby se sel priznat, jelikoz by to opravdu znicilo celou rodinu... (08.10.2009)

Krejčíkova definice svědomí je jednoduchá a čistá. Následují SPOILERY: Čest a bezúhonnost jednoho muže, říkejme mu Karel, je jednoho dne vystavena příležitosti, která dělá zloděje. Rozuměj krásné mrše, kterou není třeba nijak zvlášť přemlouvat. A veškera proklamovaná a do té doby dodržovaná morální pravidla se roztékají s živočišnou touhou v  potu a dalších tělesných tekutinách. S tímto zaškobrtnutím  by si však Karel a jeho od této chvíle už jen "čest" zřejmě bez problémů poradili jako s otravnou bzučící mouchou, kterou lze jednoduše odehnat. Na scénu však záhy přichází mnohem těžší kalibr a když se svou chvilkovou "milou" srazí automobilem malého kluka a z místa nehody ujede, inu to už se  moucha mění ve řvoucího tygra s drápy zatnutými do masa a drásá a drásá.  Ale i s tygrem by si po přiznání manželce a s její podporou nakonec Karel "poradil". Nemít synka, jenž na něj vzhlíží a při zjištění, že jeho božský otec je zbabělý křivák, mu nehodlá odpustit. Karel tak konečně svému svědomí podlehne a v očích svého syna se opět stává hrdinou... Lehce ironizující parafráze zápletky i rozuzlení, ale jsem rád, že nepíšu komentář hned po projekci. Emoce, které ve mně tenhle film vzbudil, by se zřejmě docela vulgarizovaly, nikoliv jen chladně ironizovaly. Krejčíkovi se dokonale podařilo vystihnout konflikt  společensky propagované morálky a vlastní zkušenosti s morálním dilematem.  A ve své podstatě obnažil i to naše lidství, jenž mívá spoustu přívlastků a ty negativní dokáže téměř každý z nás jednoznačně odsoudit či se od nich distancovat. Minimálně do doby než pohlédne do zrcadla ... Dlouho jsem přemýšlel o všech aspektech a morálce osob v tomto příběhu a nakonec můžu říct, že nechci soudit a nebudu žádného z nich. Ač jsem fandil oné naivní spravedlnosti, společenské normě či chcete-li obecným principům morálky, tak chápu z pohledu člověka, tedy té subjektivní roviny  i tu krásnou mrchu Kačírkovou, která zřejmě jednala na první pohled nejpodleji, chápu manželku, která se cítí zrazena až prozrazenou nevěrou svého muže a nikoliv jeho útěkem od zodpovědnosti za fatální nehodu a konečně chápu i samotného Karla, který  čelí dosud nepoznané životní situaci. Pohled do očí obviňujícího potomka je pak krásnou představou konečné katarze našich strastí s vlastním svědomím, ale kapku naivní, bohužel. Za sebe jsem ale moc rád, že Karlovi to stačilo. Krásný film a pět rukaviček zapomenutých v hotelu. (23.05.2021)

Skvost o zvláštním nadčasovém nepříjemném vnitřním šimrání při pocitu provinění. Jo, kdyby Hitchcock tvořil jeho nejlepší psychologické kriminálky bez té US přehrávanosti a teatrálnosti, mohl by leckdo říci, že zde Jiří Krejčík udělal výcuc toho nejlepšího z díla US mistra. Naštěstí to tak není, naopak zde nenaleznete slabé místo, film slupnete jak černobílou, však mrazivě chutnou, malinu a na konci se sami nad sebou zamyslíte, ať již bylo svědomí před filmem čisté, či nikoliv. (25.06.2006)

Film, který je pro mě naprostým zjevením v době, kdy milostné kýče a lidové veselohry prudce přešly na tendenční a budova- telskou notu. Film je výborným důkazem (stejně jako Daleká cesta či Krakatit) toho, kam mohla česká kinematografie směřovat, nebýt katastrofálního zlomu r. 1948. Výborně a moderně natočno, skvostné herecké výkony, z nichž mě však nejvíce zaujal představitel malého syna, který naprosto přesvědčivě hraje svou psychicky těžkou roli, a také mladičká Irena Kačírková, která ukázala obě tváře své postavy od dívky pro- žívající lásku na první pohled k ješitné potvoře. Prostě jeden z klenotů naší kinematografie, který byl neprávem zapomenut. (25.06.2006)

Po letech jsem film viděl znovu a na jeho naléhavosti se nic nezměnilo. Nejde jen o to "dělat věci správně," ale také odpustit si zbytečné moralizování a osvojit si dovednost odpustit, když už se člověk kál dost. A nedělat věci pozdě. No jo, ale kdy to přesně je? Kromě toho má snímek i chytrou strukturu, stačí záběr či obličej herce beze slov a vyjeví se druhý plán. Zajímavé je sledovat různé kompozice (panenka), narážky, které se týkají hlavního tématu vyprávění, a je to dávno předtím, než se vyjeví. Některá kritika (nejen ta dobová, jak je zmíněno v zajímavostech)  je i v současnosti prazvláštní. Z jakého důvodu je špatně, že snímek zachycuje tehdejší uspořádaní rodiny, nebo to, že kluk chce mluvit spíše se svým otcem, když už o něj hlavně jde? Tady si zase někdo plete pojmy a dojmy. 90%. (02.05.2024)