Mechanický pomeranč

Aj keď sa dá tento film poňať z viacerých uhlov pohľadu (či už žánrového, myšlienkového alebo kritického), stále je z neho cítiť silný odkaz, profesionalitu pred, aj za kamerou, no hlavne originalitu a perfektnú víziu. Niektoré scény mi prídu prehnané, prehrané a mierne smiešne, no na serióznosti a napätí skoro vôbec neuberajú. Mierne vyšinutie a nie vždy morálne posolstvo je cítiť skoro z každého Kubrickovho filmu. A možno práve preto ich máme tak radi. 85%. (16.08.2007)

„It had been a wonderful evening and what I needed now, to give it the perfect ending, was a little of the Ludwig Van..“ Pro někoho velký žvejk, co gulliver nebere, pro jiné chorošná Kubrickova gejmka, jenž si dělá šáry z diváka a pro další zas gud film, co má járble. Jako u většiny Stanleyho děl není nutné býti brejny a ponímat, stačí se jen lukovat.. Mládí je ta odporná věc mezi dětstvím a dospělostí a trocha toho ultranásilí po mléčném koktejlu ho může udělat snesitelnějším. Ale vy, ach, bratři moji, vzpomeňte si někdy na malýho Alexe, jakej byl. Amen. A všechen ten físíz. (30.06.2010)

Bití, znásilnění, sklony lidského násilí. MECHANICKÝ POMERANČ činí neopakovatelným zjevením na poli literatury 20. století je jednak slang, kterým je příběh vyprávěn a jednak použitý styl, jež svého diváka chronologicky provádí Alexovými osudy v období mezi jeho patnáctým a osmnáctým rokem, ale více než souvislému vyprávění se podobá sérii navazujících obrazů, jejichž konečný smysl více než na autoru záleží na úsudku svého diváka. Doporučuji si usednout jako první ke knize Anthonyho Burgesse, kde dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená na knihu nikdy nezapomenout tak jako na film, kde nám to geniální režisér Stanley Kubrick představí v celé své genialitě. Netřeba dodávat, že MECHANICKÝ POMERANČ dnes patří do pokladnice světové kinematografie - bratři moji. (25.10.2011)

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr. (27.11.2013)

Stanley Kubrick je vyšinutej génius. Vyšinutej proto, že nechal chudáka Malcolma McDowella mučit ve svěrací kazajce s tím bizarním přístrojem na hlavě +oční kapky jako bonus. Kdyby tohle někdo dělal mě seřval bych ho a nakonec pověsil za koule do průvanu :)) Ovšem Stanleyemu bych to neudělal vždyť je to geniální rejža. O ano to mě dostává k tomu, že je i génius. Kdo by si totiž dovolil v tý době natočit brutální film kde se znásilňuje, mučí a furt souloží. Obdivuji ho za to, že se popral se všemi výhružkami smrtí a předvoláním k soudu. Klaním se před tebou. BTW Ludwig van se musel otáčet v hrobě.. (29.12.2006)