Do větru

Tak tohle ani Boková nezachrání, jelikož kde není děj, tam ani Josefínina masitá odhalená stehna nepomohou. Problematický (incestní?) sourozenecký vztah dostane zabrat v okamžiku, kdy na zaneřáděnou bárku nastoupí pohledný jinoch AKA Cedric Diggory, který Bokové zamotá hlavu stejně jako Ronaldu Weasleymu rána potloukem do hlavy. 25 % (15.11.2019)

Tvůrci říkají že jde o první českou boat movie. Je to rychle zapomenutelný film, jeden z těch, kteří se snaží zobrazit mladou generaci. A rozjásaný výlet k moři pro davy to zrovna není . Scénáristka Šustková má témata vztahy , uprchlické krize, svoboda. Tápal jsem jaké mají účastníci milostného trojůhelníku vztahy. Jsou to sourozenci nebo milenci? Dramaturgii a profilaci postav nahrazuje jen náznak. Postavy mě moc sympaticky nebyly, Jenovéfa Boková je zemní znamení býk a byla mi z nich nejsympatičtější. Vztahy mezi lidmi se projevují v náhodných scénách. Podobně jako nepovedená snaha vykreslit mezilidské vztahy působí téma uprchlické krize. Vrcholem je scéna, v níž Honza na pláži vyzpovídá majitele jednoho z barů a pak v noci do foťáku řekne, že je potřeba lidem přicházejícím z vln pomoci. Aspoň se tak vyprofiluje jako "vítač" Afričanů přicházejících do malou porodností vymírající Evropy a její kultury. Film je zcela bez stylu když nepočítáme věčné filmování moře. (06.05.2020)

Tři mladí lidé se nechají unášet větrem, občas jsou k sobě ohleduplní a jindy si dělají drobné naschvály. Chvilku se milují, a hned jsou zase lhostejní. Když si budete myslet, že jste se k někomu z nich přiblížili, v následující scéně se vám vzdálí. Možná skrývají velké tajemství a nebo jen vnitřní prázdnotu. A s touto nejednoznačností pracuje "Do větru" velice soustředěně. Mě baví filmy, které dávají prostor pro interpretaci, a tak se bavím přemýšlením, jak to Ti hrdinové vlastně mysleli, i teď. Trochu mi to připomnělo Bertolucciho Snílky. (06.04.2018)

Podivně vykroucený děj připomíná jakéhosi Frankensteina, který nemá obratle zasazené přirozeně do sebe, ale zcela libovolně k sobě přišroubované či přivařené. Jak to stvořitelům přišlo pod ruku. Snaha po psychologickém dramatu se tak hroutí dřív než může začít. Dokonalou ukázkou je toporný Matyáš Řezníček. Za promarněné považuji prostředí jachty, respektive řeckých moří, které mnohdy vyznívá jen jako nešikovná pozlátková exotika. A korunu bezradnosti nasazuje noční příhoda s migranty (?) (09.04.2018)

Film je debutem mladé režisérky a byl financován převážně ze soukromých peněz. Na takové poměry má velmi pěknou kameru a obraz celkově. Docela hezky se na to všechno moře kouká a docela hezky se sledují dobré herecké mladé trojice (i když Polívka mi v reálu není moc sympatický.) Typy filmů, kde je zdánlivě všechno v pohodě, ale pořád něco bublá ve vzduchu mám rád a i tohle mě bavilo. Ke konci jsem byl krapet naštvaný, protože se nic moc nevyřešilo a různé věci vyšuměly do hlubin moře. Ovšem pořád vzlykáme nad krizí české kinematografie, Troškou a tak podobně a nadějný debut nadějné režisérky csfd odmění 44 %. To je fakt výsměch a tak musím dát alespoň 4. Mladé režisérce držím palce. (27.07.2019)