Světlo jeho očí

Na celém filmu je nejzajímavější jeho recepce skrze soutěž v Hvězdě, tehdejším nejpopulárnějším časopise. Kromě titulní Zity Kabátové film udělal také Nancy Rubensovou (debutující jako Lolu Janečkovou) a Dohnal si tu jen posílil svůj tehdejší milovnický statut. Společně se Steimarem pak jen zopakovali své osvědčené triky z ND. Hvězda dále do filmu dodala trojici čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a R. Bačákovou, které si zahrály menší role Heleny, Micky a lékařky. Dnešní hysterie, které tento film provází zejména díky "poučeným" olomouckým študákům, by zřejmě ráda ustanovila nový pranýř a zavedla staré pořádky a vrátila tak škatulku exemplárních kýčů, ve které by bylo Světlo jeho očí po boku Krbu bez ohně s odkazem na Pytlákovu schovanku. Což je sice pěkná akadamická snaha, ale v momentě, kdy i tato mládež pochopí, že Pytlákovka parodovala zejména filmy typu Plynových lamp a Občanů Kaneů, bude lépe na světě. Čili díky za střízlivý pohled té části diváků, kteří si nehrají na Rádlovu mládež. (16.02.2009)

Typická ukázka toho, jaké filmy parodovala Pytlákova schovanka, jihoameričtí scénáristé telenovel by se mohli učit :) Jednání hrdinů je téměř po celou dobu bez logického motivu, mnohdy chybí souvislosti... Marketingové strategie velmi dobře fungovaly již ve 30. letech, kdy byla o jednu z hlavních rolí vyhlášena soutěž časopisem Hvězda > úspěch zaručen... [přednáška Dějiny českého filmu 1, Filmový sál Konvikt Olomouc, 5.12.2011] (07.12.2011)

Takhle jsem se u "vážně" myšleného filmu dlouho nebavil.. Modelový charakter mizerné látky z období českého filmu, kdy se četně adaptovala červená knihovna!! Snímek má několik zásadních (rozuměj nezapomenutelně hloupých) scén - oslepnutí, autonehoda, závěrečné zjištění, že hlavní hrdina je otcem.. Atraktivní milostné peripetie hlavních představitelů neznají mezí!! Vřele doporučuji.. (16.10.2006)

Kubáskův film Světlo jeho očí je ukázkovou prací melodramatického žánru a své diváky v tehdejší době naleznul stejně lehce, jako dnešní slaďoučké dívčí romance ala Danielle Steel. Film nemá vyšší ambice, které by přesahovaly rámec daného žánru a obdobný průběh zápletky je stále k vidění v nekonečných formacích latinskoamerických telenovel. Za pozornost stojí rozdílné herectví ženských nováčků a divadelníka Dohnala. To ostatní je jen zhmotnělá dívčí představa o veliké osudové lásce, která musí překonávat překážky a slaví velkolepé vítězství. Navíc je to splnění snů každého chudšího děvčete. Hlavní postavou naivní romance je dědic železářského impéria Frank Nor (sympatický Jiří Dohnal), syn prezidenta železáren. Vrozená laskavost a šlechetnost se perou s jeho zbohatlickou nadřazeností a vzteklou sebelítostí. Ale když je to osudová láska, jsou promíjeny i zvrácené obraty a protimluvy. Hlavní ženskou postavou je soukromá ošetřovatelka Milena Lorencová-Hradilová alias Světla (Zita Kabátová), naivní mladá žena se schizofrenní povahou. Na jednu stranu je obětavá a trpělivá, na tu druhou jsou často její reakce až hystericky neadekvátní a dobrovolně na sebe bere pózu mučedníka. Výraznou postavou je Frankův starostlivý otec a prezident železáren Jan Nor (příjemný Jiří Steimar), hlas lidskosti a rozumu. A také původní Frankova lehkomyslná snoubenka Eliška Davidová (Nancy Rubensová), přelétavé a povrchní děvče bez špetky zodpovědnosti. Z dalších rolí: Eliščina maloměšťácká matka (Růžena Šlemrová), sebevědomý bankéř Burda (Čeněk Šlégl), milovník koňaku a roztržitý Norův sluha Ondřej (příjemný Václav Trégl), zvědavá kuchařka Anna (Anna Prchalová), Eliščiny prospěchářské kamarádky Helena (Mary Šlégrová) a Micka (Lída Ondrová), či rozverní kamarádi Franka a bohémští malíři (Jaroslav Sadílek, F. X. Mlejnek, Oldřich Kovář, Jiří Vondrovič, Karel Šilhánek). Není to žádné významné dílo a také nic nepředstírá a snaží se bavit v rozmezí svého žánru. (17.12.2016)

Kýč jak bič. Uragán konzumní literární komerce, jakým je bezpochyby i stejnojmenný román Maryny Radoměrské, vtrhl na filmová plátna se vší bezpříkladnou zuřivostí a lstivostí, že z toho i těm nejmírnějším kritikům musela vzkypět krev. Mnohem smířlivější postoj ovšem zaujali diváci, v tomto případě spíše divačky, které se mohly v zešeřelých kinosálech nad podobnými příběhy dosyta vyplakat. Dnes, po bezmála pětasedmdesáti letech, je love story obětavé ošetřovatelky a zámožného mladého gentlemana, který se vlastní prostoduchostí připraví o zrak, dávno mrtvou záležitostí. Přesto by nebylo zcela spravedlivé tenhle podřadný film kategoricky odvrhnout jako naprostou šmíru, už proto, že z estetického hlediska (přepychové interiéry, nad nimiž i mnohý současný designista zajásá, anebo přehlídka dobové pánské i ženské módy, za niž budou vděčné mnohé retrosalony) není v zásadě co vytknout. (04.10.2008)