Já, Tonya

Nějak mi to nesedlo, přitom si myslím, že lépe to natočit nešlo. Film je celkově velice svěží, má dobré tempo, nechybí mu originální koncept, Margot hraje jako o život, ale já se jednoduše do filmu nemohla dostat. Pro mě zkrátka jeden z těch filmů, kdy vlastně nevíte, co přesně vytknout, dokážete uznat jeho kvality, ale víte, že za týden si na film ani nevzpomenete. (05.01.2018)

Amerika je naprosto poprávu Země snů, protože kde jinde spolu na kilometru čtverečním žije tolik géniů a dementů pohromadě? Vždycky záleží, na čí straně zrovna seš, ale jako nezaujatej divák se teda bavím velkolepě. Tonya to trochu odsrala, ať už co se týče matky, manžela nebo kámošů manžela, no a trest kterej dostala si sám o sobě musí myslet, že je pěkně debilní. Asi to nebude film o tý nejzásadnější události v historii lidstva, ale má nápad, emoce a Margotku. Musel bych bejt blázen, kdybych chtěl víc. (08.09.2019)

Tohle mohlo dopadnout jako klasický průměrný životopisný film, ale Rogersův inovativní scénář s pohledy všech postav a jejich zásahy do vypravování, to dost vytahuje. Občas to trochu kazí snaha diváka bavit v momentech, kdy se to tam tolik nehodí. Margot Robbie se snaží a dost evidentně jí jde o nějakou tu cenu, což jí přeju, ale přestože je to silný výkon, pořád to není takový, ze kterého si sednete do kolen. (Allison Janney ji občas zastiňuje). (06.01.2018)

Filmy zo športového prostredia idú s výnimkou bojovým filmov mimo mňa, pričom krasokorčuľovanie ma naozaj nezaujíma. O to menej ma lákalo dať I, Tonya šancu, no pravdou je, že som sa snímke vyhýbal zbytočne. Viac než zo športu ťaží zo svojho dramatického a čiernohumorného žánru, ktorý jej naozaj pasuje. P.S. Dúfam už nikto nepovie, že je Margot Robbie len pekná tvárička / herecké drevo. Hlúposť na entú. (10.11.2018)

Jakkoli herci excelují, hlavní hvězdou je režisér Gillespie - ten dokázal poskládat bujarý příběh, v němž některé motivace nelze úplně pochopit a v závěru není pro morální ošklivost všech aktérů moc komu fandit, tak energickým a soudržným způsobem, jak to uměl ve svých nejlepších dílech třeba i Martin Scorsese. Nevzpomínám si na jiný snímek, kde by mě retrospektivní schéma doplněné zúčastněnými vypravěči tak bavilo, navíc doplněno "soderberghovskými" vsuvkami v podobě výrazného soundtracku, na němž je inscenace mnoha scén závislá, nebo náhlými časovými úskoky ve prospěch údernějšího vypointování. Pod přívalem skvělých nápadů a zajímavých (byť většinou svinských) postav nakonec opravdu skoro nevadí, že by to sneslo kratší stopáž a silněji vygradované vedlejší linie. Vítané provětrání stereotypních akademických vitrín, škoda že i na Margot se nedostalo.. (27.02.2019)