Rašómon

Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. (24.11.2014)

Tak jako déšť padající z nebe v sebesilnějších provazcích, dříve nebo později zmizí pod povrchem provlhlé půdy, aby se opět vynořil v podobě nečekaných proudů a pramenů, i lidská paměť je velmi zapeklitý fenomén. V ní i ty sebesilnější události na sebe berou, po smíchání s dalšími životními zkušenostmi a časem, nečekané kontury. Skoro jakoby čas neproměňoval pouze přítomnost v minulost, ale i naopak – minulost se mění v „různých přítomnostech“, podle životní situace, ve které se nyní nacházíme nahlížíme i události dávné. A stejně tak, jako každý divák "čte" film skrze jedinečnou životní zkušenost, tak i prožívaným událostem dáváme vždy vlastní, ojedinělý smysl. Proto je svět tak rozmanitý - záleží na očích, které ho nahlížejí, na mysli, která ho zpracovává, na srdci, které určuje jeho rytmus. I z tohoto důvodu nemá význam rozpitvávat Rašomona - myslím, že tento filmový zážitek je natolik hodný individuálního prožití, že jediné co zbývá je nikoliv podrobný popis, ale vřelé doporučení. (19.03.2017)

Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. (23.01.2008)

Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… (20.07.2017)

Kdyby přišla řeč na to, který film já osobně považuji za nejlepší vůbec, Rašomon by byl velmi vážný kandidát. Dodnes s láskou vzpomínám na památnou projekci tohoto snímku, který mi před mnoha lety objevil kouzlo výjimečné tvorby Akira Kurosawy. Ten chlapík byl zcela bez debat geniální. UPDATE 4.10.2020 - Když jsem po letech dostal chuť si tento film připomenout, opět mě ohromil svými kvalitami. Vlastně mi i připadá nepatřičné o něm cokoli psát, protože to už dávno udělali jiní a protože by to v mém případě bylo jen trapným vršením chvály, což vždy vypadá poněkud podezřele, ne-li směšně. V každém případě kdybych si měl vybrat pár filmů, které bych chtěl stihnout vidět ještě jednou před smrtí, tento by byl zcela jistě mezi nimi. (05.01.2013)