Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (245)
Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty ()
Akira Kurosawa opět dokázal naprosto banální příběh povýšit někam jinam. Na základě různých podání stejné situace vyslal sondu do lidského chování a jednání. Nedá se ovšem rozhodně říct, že bych nad jeho počinem slintal blahem a měl ve tváři úžas. Nepřináší nic, co by běžný člověk dávno nevěděl. Navíc film často prostoupí nuda. 2* ()
Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 ()
Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. ()
Všeříkající příběh o lidské morálce, deformované ctižádostí, strachem z přijetí vlastních činů okolím a vůbec všemy neduhy, jaké odvrácená strana lidské duše obsahuje. I ty, člověče - říkáš vždy pravdu? Do posledního detailu? Nevynecháváš, neupravuješ drobnosti dle obrazu, v němž chtěl bys býti ostatními viděn? Pod střechou ohromně charismatického Rashomonu se čtyřikrát ve formě vyprávění odehrává tentýž příběh vraždy. Není důležité, která z verzí je pravdivá. Není důležité, zda je vůbec některá pravdivá. O pravdách hovoří film pouze jako celek, a to jen o těch, které už věky poukazují na slabosti lidstva. Aneb v zájmu vlastní cti přestává lež být něčím nečestným... pokud o tom nikdo neví... ()
Galerie (69)
Zajímavosti (31)
- Prapůvodní námět k povídkám „Rašómon“, „Nos“ a „V houštině“ pochází ze sbírky „Kondžaku monogatari“ z druhé poloviny 11. či z počátku 12. století. Příběhy jsou zde vyprávěny velmi stručně a jsou vlastně jen faktickým záznamem neobyčejné, zajímavé příhody. (džanik)
- V lese, kde se mělo natáčet, bylo příliš velké šero, dokonce i během poledne. Akira Kurosawa a kameraman Kazuo Mijagawa místo obvyklého reflektoru použili k prosvětlení scén zrcadlo a odražené a rozptýlené sluneční světlo. Kvůli světlu pro kameru se také pokácela řada stromů. (džanik)
- Hudba použitá ve vizi manželky byla dodána až v postprodukci. Akira Kurosawa a jeho střihač byli ohromeni, když zjistili, že hudba téměř dokonale koresponduje s akcí na plátně a že není třeba měnit scénu tak, aby odpovídala hudbě. (džanik)
Reklama