Élisa
Režie:
Jean BeckerScénář:
Jean BeckerKamera:
Étienne BeckerHrají:
Vanessa Paradis, Gérard Depardieu, Clotilde Courau, Florence Thomassin, Michel Bouquet, Philippe Léotard, Melvil Poupaud, Bernard Verley, Gérard Chaillou (více)Obsahy(1)
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...
Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Jean Becker znova boduje aj ked tentoraz si vybral dost nevyrovnany scenar. Najväcsiu chybu vidim v tom, ze pasaz, ktora by mala predstavovat len taky 20-30 minutovy uvod na zoznamenie sa s postavami tu trva 2/3 filmu a pasaz kedy sa konecne rozbehne nejaka zapletka o ktorej by mohol vzniknut neskutocne zaujimavy film tu trva len poslednych 30 minut. Velka skoda, lebo vsetky sceny medzi Paradisovou a Depardieum su neskutocne fascinujuce. Obidvaja herci to podavaju famozne vykony. Dokial sa tie dve stratene existencie nestretnu, tak musime sledovat miestami blaznive, miestami smutne a miestami dost otravne epizodky Paradisovej a jej kumpanov. Vysledkom je film, ktory stoji za pozornost, ale vysledok mohol byt ovela lepsi. 7/10. ()
Becker je jeden z mých oblíbených režisérů, protože je to jedna z osob, která umí svými filmy na mě dýchnout takovou tou krásnou člověčinou a to je dnes už někdy umění. Nemůžu říct, že by Elisa patřila zrovna mezi ty nej filmy, které jsem s ním viděla, ale stejně mě dokázal udržet na židli celou dobu, takže z trochu děravého scénáře nebudu dělat žádnou vědu. Vanessa tady předvedla celou škálu svého hereckého umu v postavě Elisy, od rozmarné, vrtošivé, provokativní, ale i bystré a citlivé dívky, která neměla v životě vůbec ustláno na růžích a i to bububu na sociálce předvedla suprově. A i když se přidal Gérard, drsňák a opilec s citlivou duší tam někde uvnitř sebe hluboko ukrytou až v té finální třetině, tak za sebe můžu napsat, že oni dva byli obrovským magnetem a už jen kvůli nim stojí za to tenhle filmek vidět."Zjistíš, že bolest a strádání ti dají sílu dát svému životu nový směr." ()
Marie se věkem blíží k hranici zletilosti, od bezdomovectví ji zachraňuje pouze výstavní zevnějšek a sny mladé slečny se ubírají pouze jedním směrem. Chce najít a zabít člověka, který způsobil, že se ji matka pokusila zabít a pak si udělala nový, nepříliš potřebný, otvor do hlavy. Oním hledaným darebákem je nikdy nepoznaný otec Jacques, který se maskuje jako chodící veršující demižón. Zabít tuto trosku by bylo snadné, ale Marie si nejprve chce s nechápavým tatíkem trochu pohrát, než rozhodne o jeho osudu. ()
REzisera jeana Beckera /Sympaticky dareba, Rozhovory s mym Zahradnikem/ uznavam rovnako ako dalsieh ofrancuzskeho rezisera Yves Boisseta /Canicule 1984/. Gerard Depardieu ako otec tej holky, ona sama /Vanessa Paradise - Une chance sur deux/ rolu stvárnila viac nez dobre. Postupne zistila, ze zivotne prusery a stradanie jej dali silu aby jej zivot ukazal smer : 87 % ()
Vanesse bych sežral i hovno s navijákem. Doslova andělská mrcha. Ale tak nějak sympatická. Výborná proměna rozpustilého na první pohled "bezstarostného" pouličního dramatu v slzotvorný doják. Výborné herecké obsazení s parádními výkony, dvojkou Paradise-Depardieu v čele a mou oblíbenou Clotilde Courau. A navíc ve filmu zazní jedna z nejlepších písní vůbec. ()
Reklama