Byl jsem lynčován

Fritz Lang a jeho první režijní pokus v Americe a hned nepříjemná sonda do povahy američanů a jejich pravidelných sezonních lovů na "obětní beránky". Spencer Tracy si tentokrát zkusil jinou roli než mu byla přisouzena v Kdo seje vítr nebo Norimberském procesu a opět předvádí vynikající výkon. Byl jsem lynčován by však bez Tracyho stejně jako bez Langa nebyl tak nepříjemný a atmosférou hutný snímek. Oba odvádí velký kus práce a nebojí se kritizovat ani představit temnější stránku Americké demokracie a svobody. Klidně můžete tento snímek obarvit a pustit dnes a málo lidí pozná jeho skutečné stáří. Od první do poslední minuty i díky příjemné délce vynikající podívaná bez nudných momentů. Slabších 5*. (14.08.2009)

"V téhle zemi se nevinní lidé nevězní!" Pokud bych měla porovnat se svojí dosavadní "langovskou" diváckou zkušeností, která sestává z jeho předamerických filmů, tak bych řekla, že se jim Fury svojí kvalitou nemůže vyrovnat. Srovnání například s Vrah mezi námi se vyloženě nabízí a podle mého Fury prohrává ohledně úplně každé složky filmového díla, ať už se to týká obrazu, budování atmosféry nebo formulování základní myšlenky. Nicméně tím neříkám, že by se mi film nezdál kvalitní, jenom jsem z něj nejásala tolik, jako jsem doufala. Otázka lynče byla v té době (nevím, jak je na tom Amerika kupříkladu dnes, co se tohohle týče) dost palčivá a čísla, která při své řeči ohledně mrtvých lynčovaných a obviněných lynčujících pronese státní zástupce, mohou člověku způsobit silné mrazení, zvláště když se doplní záběry spořádaných občanů v akci. (Á propos, i v rámci nutného happyendu měli být stejně obvinění odsouzeni za to, že se před soudem dopustili křivé přísahy, ne?) (05.01.2011)

Davová psychóza je diablov výtvor. No pritom tak ľudský. Za morálne neprijateľný je možné považovať tiež verejný lynč, vznikajúci ako dôsledok davovej psychózy. Lynč je často skratkovito požadovaný ako náhrada za zdĺhavé súdne pojednávania a oficiálny výkon spravodlivosti. V súdnych procesoch totiž mnoho právnických kľučiek a precedensov umožňuje oslobodenie vinných, alebo aspoň radikálne zmiernenie ich trestu. Lynč je riešenie okamžité, nemenné a dostatočne prísne. Skryté za kolektívnou identitou komunity a preto ťažko postihnuteľné. Fritz Lang vystihol rozpory lynčovania. A tiež možného potrestania je aktérov verejnej, no samosprávnej popravy, ktorí sa v čase jej uskutočnenia niesli na vlne masovej hystérie. Všetko cez príbeh nespravodlivu trestaného muža, ktorého sa rozhodne komunita mestečka zaživa upáliť za čin, ktorý nespáchal. Zároveň ide o príbeh premeny charakteru z mierumilovného zamestnanca na bezcharakterného pomstiteľa. Skvelý film s drobnými škrabancami, najmä jedným v podobe nepravdepodobne sladkého konca. (16.06.2020)

Tento film som už kedysi veľmi dávno videl a ostali mi naň iba také hmlisté spomienky, že som ho ani nehodnotil. Aj po dnešnej repríze ho považujem za výborné dielo, napriek moralizovaniu a všetkým ďalším nedostatkom, ktoré pochopiteľne 80-ročný film musí obsahovať. Vzácne je na ňom to, že problematika davovej psychózy, lynču, anonymity páchateľov a čudnej matematiky, tvrdiacej, že lynčovanie jedného nevinného nemôže byť potrestané popravou dvadsiatky páchateľov, je stále aktuálna. Samozrejme, že dnes má lynč iné formy, je civilizovanejší a stretávame sa s ním denne na internetových diskusiách, kde anonymizovaní blbečkovia ozvláštňujú svoj stereotypný život výtryskmi neznášanlivosti, nenávisti a potreby plniť svoju trojjedinú úlohu, ak si niekto dovolí mať iný názor ako oni. Aj to je dôvod, pre ktorý považujem tento staručký film za potrebný aj v dnešnej dobe. (18.03.2018)

Velmi působivý - a ve své době asi stále ještě i živý a o filmové ztvárnění si říkající - námět lynče, režijní prací a hereckými kreacemi však dnes už přece jen poněkud zestárlý film, navíc s poněkud zbytečně odlehčujícími momenty, nelogičnostmi a přece jen příliš >hollywoodsky< srdcervoucím závěrem. Pro současného diváka pak sice jde nesporně o další zajímavý pohled na americký styl zpracování žánru soudního dramatu, d.m.s.n. si však maximální možné hodnocení - právě i za onen >happyend< s patetickým proslovem hlavního hrdniny a závěrčným polibkem před soudní stolicí - prostě nezaslouží. - - - - - (Poprvé viděno 17.4.2008 na ČT2, komentář zde jako devátý - 18.4.2008) (18.04.2008)