Závěť doktora Mabuse

Poslední film, který Lang natočil v Německu, už byl vzhedem k situaci realizován pod tlakem. Mírně se to podepsalo na ženských hereckých výkonech, které jsou podrůměrné. Vše ostatní již je charakteristický Lang, mistrně budované napětí, kvalitně propracovaný scénář, který již bohužel dnešního diváka nemůže zaskočit jako tehdejšího, neboť tehdy se na skvělém nápadu nepřiživilo ještě hejno opakovatelů. A pochopitelně Langovo unikatní vidění světa plného zsjímavý h obrazů i tam, kde by je nikdo jiný vůbec nehledal. Scéna útěku z místnosti za oponou je vymazlená do každého detailu. (03.04.2020)

Předchozí němý „díl“ (Doktor Mabuse, dobrodruh) jsem neviděl. Ale za to se mi podařilo zhlédnout jiný Langův film, a to Vrah mezi námi, takže se mi znovu představil policajt Lohmann (a humor, který je s postavou spojený, mě dokázal pobavit). Ale jinak je to samozřejmě především mysteriózní detektivka s na svou dobu odvážným obsahem. A nutno podotknout, že jsem si jak tu čistě kriminální, tak tu řekněme podtextovou rovinu užil. Za slabší lze považovat romantickou linku (zvláště hlavní ženská hrdina byla „tak trochu“ sci-fi) a pak se mi moc nezdály ty pohotové šéfovy reakce (pokud opravdu měly mít racionální základ, jakože se to tak jevilo, hapruje u nich logika). Mile mě překvapila technická stránka, sice tu kupř. byla poněkud nechtěně směšná automobilová honička (vůbec ten zrychlený pohyb byl jako pěst na oko), ale jinak jsem byl se všemi těmi detaily zločinů, výbuchy a řekněme „hororovými“ prvky (které dobře dotvářely zlověstnou atmosféru) převážně spokojen. Třetí setkání s Langem tudíž hodnotím shodně jako ta předchozí dvě, tedy 4*. (12.04.2015)

Mrzí mě, že musím v hodnocení zůstat na půli cesty, ale víc než tři hvězdy prostě nedám. Dalo se na to podívat, bylo to dobré, ale jednou a stačí. Přestože by si inspektor Lohmann zasloužil minimálně vlastní seriál, protože je ještě lepší než rada Vacátko, přestože je doktor Mabuse démonický a šílený a psychopatický a znepokojující (a to je na scéně asi dvě, tři minuty z celé stopáže), přestože poselství filmu z roku 1933 muselo nacistické pohlaváry pěkně vyděsit. Jenže je tu zdlouhavý a ne právě povedený příběh napraveného Kenta a jeho nerealistické milé, dlouhé a doslovné záběry na vyšetřování... s gamblerem Mabusem z roku 1922 jsem se zkrátka bavil daleko víc. (20.08.2013)

Kto z nás by netúžil presláviť sa výnimočným činom? Niečím, čo nik predtým nedokázal? Niektorým túžba po moci (a zvyčajne aj majetku - no vidina luxusu nemusí byť prítomná ) veľmi zatemní zrak. Až tak, že pri výnimočnosti svojho plánovaného skutku mu odmietnu dať matematické moralistické znamienka plusu a mínusu v zmysle pozitívneho alebo negatívneho skutku. Dôležitá je oddanosť východiskovej idei, tvoriacej korene pre vykonanie extraordinárneho tvorivého aktu. Dnes je veľa takých v rôznych oblastiach. Najviac v medicíne a peňažníctve. Je tu idea alternatívnej liečby, ktorú zavedené nemocnice neuznávajú, lebo nemajú vedecké štúdie. Kopec zázračných biotronikov aj psychotronikov ale vie, ako na to. Predpíšu všeliečiace olejčeky aj maste. Reklamy peňažných investícii valia na dôverčivých zákazníkov oblbováky o nezmysloch ako je slovné spojenie "výhodná pôžička". (pôžička môže byť výhodná len v prípade, ak nemá žiadne úroky, alebo tá z ktorej časť alebo všetky úroky z pôžičky dostane dlžník - teda ten, čo si požičal a nie banka alebo veriteľ - každá). Uff ale to som riadne odbočil - veď tu ide o film, kde sa chystá sabotáž, ktorej cieľom je ochromiť funkcie mesta v každom ohľade. Pripravené dôsledne analyticky. A na čele spiknutia stojí? Doktor Mabuse. Záležitosť je výborné sfilmovaná, má premyslený dej, ktorým diváka vcucne do príbehu, na rozdiel od dnešnej pop-krimi-kinematografie, ktorá ohuruje skôr formálne (rôzne technické efekty, strihové vychytávky, premrštená rýchlosť, hry s časovými posunmi deja, premenlivosť charakterov, hry s vypointovaním, poškuľovanie na zdatného sledovača filmov...) a oveľa menej dejovo. (07.09.2015)

Filmy Fritze Langa z přelomu 20. a 30. let patří k vrcholům meziválečného filmu v tehdejším říšském Německu, v minulosti mne již velice zaujal snímek Vrah mezi námi (1931) rovněž s Otto Wernickem v roli policejního inspektora Lohmanna. Těšil jsem se na velký filmový "výbuch" podobného ražení, ale bohužel se dostavil jenom zčásti. Všechny ty krásně vymyšlené záběry, na svou dobu velice nápaditou režii a zrealizované filmařské nápady doprovázel na můj vkus zmatený až překombinovaný příběh, který mne tolik nezaujal. Nesedlo mi především smíchání pěkné dobové kriminálky s fantasticky pojetým hororem o záhadném doktoru s obživlým duchem či šíleným zpívajícím psychopatem. Občas jsem se v tom ztratil a v rámci celkového zhodnocení to úplně nevylepšily ani poměrně napínavé pasáže k závěru. Navíc ve srovnání se zmíněným předchozím Langovym filmem mi připadá celá zápletka poněkud braková. Takže zůstává jen obdiv nad filmařinou bez výraznějšího proniknutí k obsahu a lepší 3 hvězdičky. 65% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (13.10.2019)