Tranzit

Německý režisér a scenárista Christian Petzold se filmem Tranzit trefil přesně do mého vkusu. Dramatický příběh s lehce romantizujícím nádechem a tragickými etudami, v jejichž středobodu se ocitá hlavní hrdina Georg ve velmi přesvědčivém podání charismatického Franze Rogowského, se mi dostal pod kůži hned od úvodních minut a udržel si mou plnou pozornost až do závěrečných titulků podkreslených mému sluchu lahodící skladbou Road to Nowhere od slavné novovlnné skupiny Talking Heads. Mám neodbytný pocit, že zasazení událostí spojených s druhou světovou válkou do současného světa dodalo veškerému dění téměř děsivý rozměr. (90%) (16.04.2022)

LFŠ 2018, Film 17: Film o úniku před nacisty, zasazený v jakémsi zvláštním mezičasí. Policisti mají automatické zbraně, ale cestuje se především loděmi a vlaky. Hlavní hrdina se shodou okolností dostane do přístavního města Marseille, kde si musí vyřídit tranzitní povolení k cestě do Mexika. Do cesty se mu ale připlete žena, která však miluje jiného. Prostě taková Casablanca 2.0, až na to že tu není žádný humor. K tomu navíc režisér nasilně přidal dějovou linku s africkou manželkou hrdinova kamaráda a jejím malým synkem, snad aby zde měl i nějaké to etnikum. Naštěstí se zde nekoná žádné přirovnávání k uprchlické krizi počátku 21. Století, a pokud ano, tak jen v náznacích. (31.07.2018)

Mám moc rád Petzoldův rukopis a jeho cit pro vyprávění. Původně jsem ani nechtěl psát komentář, ale Tranzit se mi pořád honí v hlavě, tak mi to prostě nedá. Zajímavý příběh o ztrátě svobody, který snese skoro nejvyšší hodnocení a po jehož skončení zůstává pocit, který snad ani nejde dobře popsat.... (28.09.2019)

WWII LARP na valiu aneb jak fištrónsky okecat, že se nepovedlo sehnat prachy na dobovou adaptaci románu. Kdyby to bylo alespoň přiznanější v té myšlence univerzálnosti fatalistických klišé a kdyby se tvůrci alespoň rozhodli trochu formálně a scénicky pracovat s onou "nedobou", mohli bychom se domluvit, ale ten film strašlivě čichá vlastní prdy, nehledě na to, že je to zkrátka "sloppy craftsmanship". Naposledy jsem takhle ztýral kinosedačku u Jarmushových Limits of Control. ___Shlédnuto v rámci Catch-Up Tuesday ve Světozoru a teda jakkoli si čím dál více myslím, že uvádění filmů do kontextu nějakým mluveným úvodem vlastně není úplně špatný nápad, tak jestli to má být v této podobě, beru všechno zpět. Pět minut trvající nanebevzetí, citující propagační materiály filmu, u kterého má jeden pocit, že ten člověk popisuje svůj vlastní start-up mi připomnělo onehdá informační brožuru k LFŠ, kde popisy u asi šedesáti filmů začínaly "Je to jako kdyby Lynch a Haneke..." (15.05.2019)

Ťažkopádna nemecká nuda, ktorá sa tiahla celým snímkom až do samotného záveru. To, že mi trošku unikla pointa celého filmu, sa občas stáva, ale to, že k človeku neprenikne ani štipka emócie, to by sa stať teda určite nemalo. Takýto typ artu nie je veľmi moja cieľová skupina, ale tak diváka si to určite nájde. Za mňa len podpriemer. 35 % (19.08.2020)