Bistro Ramen

Ak máte chuť na niečo pozitívne (a radi jete), je Bistro Ramen určené vám. Zvykne to tak bývať, že najjednoduchšie veci v živote najlepšie fungujú. Často aj sú najlepšie. Keď to prekombinujete, málokedy z toho vzíde niečo dobré. Platí to v kinematografii... a platí to tiež gastronómii. Iste. Máte plno komplikovaných filmov. Skvelých. A máte jedlá, ktoré pripravujete hodiny a obsahujú desiatky surovín a technologický postup je náročnejší, ako príprava na let na Mars. A sú úžasné. Ale obecne platí, že jednoduché veci proste fungujú. Preto tak báječne funguje Bistro Ramen. Priznám sa, že vám v duchu trochu závidím, že ste ho ešte nevideli. (17.03.2020)

Ramen polevku jsem mel dvakrat v zivote a byl jsem okouzlen, Japonce mam rad a tak jsem si rekl, ze v zacinajici okurkove sezone (pokud nejste ve Varech, samozrejme) neni moc lepsich voleb jit do kina. A zklamany jsem urcite nebyl. Sice takove prumerne rodinne drama, kdy nejmladsi z klanu rozmotava stare sramy, to vse v kulisach japonske a singapurske kuchyne. S krasnymi zabery na pripravu ruznych jidel a jejich konecny vzhled, kdy kazdy divak musi automaticky dostat hlad. Zajimave herecke vykony, krasne zeny, pekna hudba... Videno v ostravskem Minikine, jedenact divaku. (07.07.2018)

Pomalu plynoucí a lehce melancholický snímek ani ne tolik o jídle samotném, jako spíš o lidských a rodinných vztazích v prostředí singapurské a japonské kuchyně. V jádru leží dávné křivdy a neschopnost přijmout cizí národ a jeho kulturu z citlivých historických důvodů (kruté zločiny páchané za války). Vše se tedy nakonec točí kolem odpuštění, což je hlavním tématem filmu. Propojení s jídelní kulturou tomu hezky sedlo a docela se mi líbí obrat v popisu filmu, který na závěr říká, že "láska prochází rámenem". Je to citlivý film, pro někoho by možná byl sentimentální trochu moc, ale mně osobně se smířlivý závěr hodně líbil (i když sama uznávám, že jsou filmy, které mě dokážou chytnout za srdce více). Každopádně v původním názvu Ramen Teh je hezky zachyceno, o čem film je, tedy o smíření dvou rozdílných kultur a jejich propojení (pochopíte, pokud se na film podíváte). Český název to bohužel naopak zabil a napovídá, že je to pouze nějaký film o bistru s rámenem, což může to být dost zavádějící. Trochu škoda... hodilo by se vytvářet české názvy filmů s větším citem. ~(4,1★)~ (07.08.2018)

Mám z toho zmiešané pocity. Na jednu stranu ma veľmi potešila kulinárska esencia filmu, o ktorú v Singapure nie je núdza, no na druhú stranu ma tá rodinná línia príbehu nijako extra neupútala. Samozrejme, malo to aj viacero silných momentov, najmä keď sa Masato dostal priamo do konfrontácie so svojou babičkou. Ale z celkového pohľadu mi to prišlo celé akési ťažkopádne. Ale čo sa týka kuchárskej zložky filmu, tak tá mi to aspoň ako tak vynahradila. Pri sledovaní tohto filmu sa vo mne vynorili aj spomienky na sympatickú Brittany Murphy (ktorá už žiaľ nie je medzi nami) a jej herecký výkon v The Ramen Girl (to ma bavilo o kus viac). (02.06.2019)

Ze začátku jsem si říkal, no jo, turistický průvodce po místech a věcech, které Japoncům a lidem ze Singapuru jsou jasné asi jako nám, kdo postavil Karlův most a Karlštejn, a podobně j tomu i s těmi jídly, která se budou snažit protlačit do filmu, aby tam turisti jako jó hodně jezdili... A ono to má od začátku velmi jemnou strukturu a předivo, kde jeden záběr navazuje na druhý, žádný není zbytečný (kupodivu i včetně těch kulinářských a turistických, protože mají hodně velký význam pro vyprávěný příběh) a některé nám dojdou nebo mají dojít později (blogerka, proč je deník v čínštině, druhé oko, reportáž v televizi apod.). Do toho velmi dobrá režie a herecké výkony (až na pár drobných nehereckých vedlejších rolí), zvláště dobrá mimika postav. I pár vtípků (Tady se učil vařit Gordon Ramsay.), ale hlavně celkově pozitivní vyznění, které vlastně nijak netlačí na pilu, ale přesto dokáže zvednout skoro nečekaně vlnu emocí. (27.06.2018)