Kafarnaum

Poslední film Nadine Labaki už ze synopse hrozil rizikem obvyklého misery porna pro západní publikum, jehož hrany se několikrát rozhodně dotkne a to zejména ve scénách zabírající černošského bumbrlíčka potácejícího se zmateně po Bejrútu s umazanou papulou od sunaru. Co však režisérku vykupuje je její libanonská příslušnost díky které působí film po celou svoji stopáž autenticky (dle všeho byla spousta záběrů natáčena guerillově), chaos a špína ulice jsou hmatatelné a hlavně nejsme obtěžovány arogantními vizemi idylických nadějí a vykoupení, jež podobným tématům přisuzují západní tvůrci, aby se sami pozvedli na duchu. Cafarnaúm po celou dobu zůstává v Bejrůtu a pokud zobrazované problémy srovnává v rámci globalismu, nedělá to slovy, ale rozmisťováním západním popkulturních fenoménů po scéně, ať se již jedná o bezzubého bratrance Spider-Mana, plyšové mimoně v dětských postýlkách za zdmi slumu či mikimauze usmívajícího se na bezútěšnou situaci jedné ztroskotané rodiny. Nejvíce se však místo působení autorky projeví v samotném syžetu, který zásadně odporuje klasickému západnímu vnímání rodiny jako pevného kruhu, jež musí zdolávat příkoří okolí v pevném objetí. Zde je rodina ten největší nepřítel, slabošsky bránící v rozletu, ambicích a budoucnosti, nepřítel od kterého je třeba se odpojit na prvním místě. Právě problematický aspekt tradiční rodiny a jejího posledního slova v rozhodování o svých potomcích (se kterým Labaki jako žena v arabském světě nejspíše také měla zkušenosti) je zde poměrně originálním motivem, jež může v zemích prvního světa vypadat extrémně, nepatřičně, odvážně či skandálně, ale z hlediska společenského rozvoje daných zemí je třeba o něm mluvit. PS: Zain Alrafeea je dětský Robert De Niro. (25.05.2019)

Beze sporu velmi silný příběh, jenž chytí za slinivku. Hlavní nehrdina je zástupcem celé generace osůbek, které se narodily jen proto, aby se na světě plácaly od ničeho k ničemu. Nejlépe to vystihnul kolega Verbal. K tomu není co dodat. Dokud se budou tyto osoby množit jako krysy, bude to průser. Za mne 85%. (11.05.2020)

Film s intenzivní obžalobou vlastních rodičů z nezodpovědnosti přivést na svět dítě, o něž se nemohou postarat. Ústřední jinoch Zain Alrafeea ždíme emoce na dřeň, přičemž prostředí rozbombardovaného hlavního města Libanonské republiky بيروت‎‎ (tj. Bejrútu) filmu jen přidává na intenzitě. 84 % Celosvětový příjem k 24. 4. 2019: $7,700,000, což je 1,93 násobek rozpočtu (24.04.2019)

Fúha, tak to bolo naozaj silné! Keď sociálne drámy dokážu využiť potenciál námetu, tak sa k nám dostanú takéto emočne vypäté filmy, ktoré snáď nenechajú nikoho chladným. Ohľadom Cafarnaúm som bol skeptický, ale napokon musím uznať, že príbeh so sebou priniesol naozaj kvalitnú porciu zážitku. Toto mi presne trafilo do vkusu. Detskí herci boli výborní (dosť mi to pripomenulo rovnako výborné detské herecké výkony Slumdog Millionaire), no oveľa viac mi imponovalo pozadie celého príbehu z prostredia chudoby a so silným motívom spravodlivej pomsty z pohľadu malého chlapca Zaina, ktorý si zaumienil, že sa vzoprie vlastným rodičom a pomstí svoju sestru. Záver bol silný, a je to presne ten typ filmu, ktorý zostane v človeku ešte dlho rezonovať. Nominácia na Oscara úplne zaslúžená, a určite to bolo lepšie ako preceňovaná Roma! (05.09.2019)

Snímek Kafarnaum vypráví bez přehnaného sentimentu o pohnutém osudu dvanáctiletého Zaina protloukajícího se libanonskými slumy. Do takových podmínek, v jakých živořil, by se asi nikdo z nás narodit nechtěl. Docela chápu tok jeho myšlenek a následné činy plné zoufalství. Mnoho skutečností mě při sledování filmu rozesmutnilo, ale naopak po hudební stránce jsem se párkrát ocitla v sedmém nebi. V samotném závěru bylo moc milé vidět jistou dávku naděje, která se zračila v chlapcově proměněném výrazu tváře, když mu fotograf řekl: „Usměj se, Zaine. To máš na občanku, ne na úmrtní list.” (90%) +++ Dost mě zarážejí komentáře některých zdejších chytrolínů, jež postrádají sebemenší náznak empatie nebo soucitu. Což jen dokazuje, jak prohnilá dovede být ta naše rádoby humánní společnost. V čem se potom vlastně tolik lišíme od lidí, o nichž pojednává tento snímek? Ono toho asi zase tolik nebude. Nejspíš by stačilo změnit sociální prostředí, blahobyt nahradit chudobou a morálka našinců by šmahem dostala pořádnou ťafku. Ani si nechci představovat, jak by potom dali volný průchod svým nízkým pudům. (18.01.2021)