U mě doma

“Televizně” působící film o německém týpkovi, který se probudí ve světě bez lidí, a musí se začít starat sám o sebe. Nic nové pod sluncem, nejemotivnější je scéna porodu malé kozičky. Jinak běžná událost, ale pro něj v jeho situaci, a pro diváka trávícího s ním každý moment včetně utíráni si zadku na záchodě, silný moment. [Cannes] (20.05.2018)

Dokud se tam vedle hlavního hrdiny motali další lidé, byla to nuda, ale jakmile všichni zmizeli a on se musel začít starat sám o sebe, začal jsem se bavit. A sám se tomu divím. Film je totiž prost nějaké nervy drásající scény, která by znamenala boj o přežití. Armin se chová racionálně a dělá všechno proto, aby mohl klidně a pohodlně žít. A to běžné chování a v ne úplně běžné situaci mě bavilo sledovat. S Elen Radonicich později přišel tolik potřebný ženský prvek, takže ve finále jsem sice nebyl nijak nadšen, ale mírně nadprůměrně spokojen určitě. 60% (04.09.2020)

Rozbeh bol síce vlažný, ale keď nastal ten zásadný "post-apokalyptický" zlom, tak sa otvorilo obrovské spektrum možností. Vyzeralo to nádejne, páčila sa mi tá dilema o tom, čo robiť, keď je v podstate dovolené všetko. Ale potom to celé akosi upadlo... Trochu to opäť rozprúdila postava Kirsi, ale aj tam to potom dosť zovšednelo. Celkom škoda, že sa dej nerozvíjal a dvojica preživších neobjavovala nové horizonty. Každopádne, film ponúka zaujímavú dilematickú otázku: "Čo by ste robili, keby zmiznú všetci ľudia na svete?" (30.09.2023)

To si tak jednou jedeš zpátky za tátou a všichni živí lidé na světě najednou zmizí. Teda až na jednu ženu. Zkoušíte spolu žít, ale ani když jste dva nejposlednější lidé na Zemi, nemusí to znamenat, že vaše životní cíle (pokud se v takové situaci dá o životních cílech vůbec mluvit) budou shodné. To považuji spolu s vývojem charakteru Armina za nejzajímavější část snímku. Co však nechápu, je, proč někdo míchá takto realistický film s neprosto fantazijní situací, aniž by ji jakkoliv vysvětlil. Film nejspíš neurazí, ale zcela jistě také nenadchne. (07.07.2018)

Je to film o prázdnotě. Hlavní potěšení filmu u mě představovalo z pocitu, že se mi to týká, z uklidňující hudby. Je to také o charakterové studii, tedy tom, že lidé mohou za určitých okolností změnit své chování, ale ve skutečnosti se vůbec nezmění. Je zde pár alegorií. Hrdina je totiž takový bačkora. Film hodně stojí na výkonu Eleny Radonicich. (02.04.2020)