Sestup Orfeův

The Fugitive Kind je fakt tvrdej film. Někomu může vadit jasná divadelnost, ale to nic nemění na tom, že Williamsovi hry jsou aktuální pořád, protože věrně a - hlavně - silně reflektujou pravý bolesti, a The Fugitive Kind patří rozhodně k těm nejtemnějším. To, že dialogy (především monology) jsou občas až staromódně teatrální a kytara jako "životní společník" jednoho potulnýho tuláka už v dnešní době nepůsobí tak věrohodně, to všechno dominantně (vy/pře)važuje Marlon Brando a nedoceněná Joanne Woodward. Neprávem zapadlej, silnej film. (14.03.2012)

Výborné drama se zdařilým exkurzem do charakterů lidí. Marlon Brando zahrál roli Vala naprosto skvěle, muže mála slov a žádných výrazných grimas, takřka vždy se ovládajícího, přesto však zajímavého a v žádném případě nudného tuláka s kytarou, v bundě z hadí kůže. Závěr divák tak nějak tuší celou dobu, avšak jak to přijde, to je poměrně překvapení a nutno říct, že perfektní tečkou za takto povedeným Lumetovým dramatem. Pocitově to sice nevidím na plný počet hvězdiček, ale i tak se jedná o film s velkým F. (15.06.2014)

Za me je postava mlade Carol uplne zbytecna a verim, ze bez ni, kdyby se dej vice zameril na ustredni dvojici... Byl by za plny pocet. Ozdobou filmu jsou skvele dialogy, hlavne mezi Lady a Xavierem. Ale cokoliv vypadne Brandovi z pusy je perla. Miluji jeho minimalisticky herecky projev, osobnost v kazdem zaberu. Sita role na miru, ale zaujala i vyborna Magnani. (31.12.2021)

Ztroskotanec z neznámých důvodů Val Xavier (Marlond Brando) navštěvuje malé městečko a dostává práci v obchodě, který vede po sexu toužící Lady Torrencová (Anna Magnani), jejíž manžel Jabe Torrence ( Victor Jory) umírá na rakovinu v místnosti nad nimi. Val je také pronásledován tajemnou místní tulačkou Carol Cutererovou (Joanne Woodward), která prahne po jeho hadím saku stejně tak jako po jeho samotném a snaží se ho svést na místním hřbitově. Val je ale více přitahován postarší Lady, která si také tímto svým způsobem vyřizuje své účty s minulostí....Skvělý Brando, skvělá kamera, jen bych to přece jen trochu zkrátil. Zasloužené čtyři hvězdy. (01.04.2008)

Sidney Lumet byl mistr v adaptování divadelních her nebo předloh s převahou mluveného slova. Vždy ale dokázal vhodně zvoleným stylem dodat filmu požadovaný rytmus, aby se nezvrhl v unavující proud divadelního textu. Právě proto jsem překvapený, že právě tohle se stalo v adaptaci divadelní hry Tennessee Williamse. Žadné kamerové hrátky jako v Pahorku, úderny střih ve stylu Dvanácti rozhněvaných mužů nebo satirický odstup Networku. Jedná se o solidně odehraný sled divadelních obrazů snimaných v dlouhých záběrech s jasně patrným původem materiálu (zřetelné rozdělení do jednotlivých aktů). Při znalosti nekonvenčně a moderně působící Lumetovy filmografie nenacházím v Orfeovi nic výjimečného ani zapamatováníhodného. (14.09.2013)