Mandolína kapitána Corelliho

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)

Snad první film, ve kterém italská armáda a její "kvality" nejsou k smíchu, několik jímavých scén, věčná otázka "Vypadá míň Cage jako Ital nebo Bale jako Řek?", povedená hra na mandolínu (jediný zapamatováníhodný hudební moment) a konec, který možná fungoval v předloze (nevím, nečetl jsem a nechystám se k tomu), ale na plátně ani trochu. John Madden to zkrátka nezvládl tak jak chtěl a největší válečnou romancí tak zůstává Tornatoreho Malèna. (26.05.2006)

Malebný řecký ostrůvek, druhá světová válka, italský okupační voják, řecká dívka, John Madden na režisérské sesli, ostřílený John Toll za kamerou, hned tři oscaroví herci před ní a přesto to tak úplně neklaplo. Adaptuje se totiž velmi košatý román, což je pro výsledek pokaždé s otazníkem. Tvůrci nicméně řekli ano klasické staromódní válečné romanci, jenže když postrádá náboj a opravdovost, je něco špatně. (27.12.2015)

Musím říct, že jsem od tohoto filmu očekávala více. Podle mého měli klást větší důraz na válku, nebo na ústřední trojúhelník. Prostě si vybrat. Ale oni to dost smíchali a pak film ztrácí šmrnc, protože to není A a ani B. Nicolas Cage má u mě v poslední době docela pošramocenou pověst (díky stupiditám, které loni točil), ale tady si u mě profil trochu vylepšil. On dokáže hrát, když chce. Penelopé je také fajn, i ona umí hrát. Líbilo se mi ale, že film se soustředil i na jinou oblast druhé světové války, než na jakou jsme zvyklí z ostatních válečných filmů. Žádní Amíci, Rusové, ale opomíjené Řecko. Tím film získává body. Ale na druhou stranu byl nemastný neslaný a docela mě nudil... (16.06.2013)

Tahle filmová romance má jednu zásadní chybu: slabou postavu Antonia Corelliho. Není to ale tak docela Cageova chyba. Scénář je prostě napsaný tak špatně, že se dá stěží pochopit, proč se Pelagia do takového okupantského hejska zamiluje. --- A tak film zachraňují vedlejší půvaby - krásné prostředí ostrova, zajímavý válečný příběh, a ovšem výborné vedlejší postavy. (07.07.2014)