Přes prsty

Dívat se na komedii, u které musím podat skoro nadlidský výkon, abych se zasmála, není asi úplně ideálně strávený čas. Když už se totiž ve filmu „Přes prsty” objeví nějaký ten vtip, tak většinou atakuje hranici trapnosti. Děj se neuvěřitelně táhne. Navíc je příběh absolutně předvídatelný a bez špetky invence, což mě v případě Petra Kolečka docela zaráží. Snad jen kvůli Jiřímu Langmajerovi s Petrou Hřebíčkovou jsem to dokoukala až do konce, přestože i v jejich hereckých kreacích se to hemžilo trapnými výstupy. Zejména pak Petra Hřebíčková občas působila jako by měla o kolečko víc. Tipla bych si, že jí ho přihrál sám režisér. (35%) (29.11.2020)

Jsou to hodně slabé 4*, spíš by si to zasloužilo silné 3, neb kvalita kolísá jak na houpačce, ale když to vezmu jako celek... Ale popořádku. Člověk je už tak zblblý z těch neskutečně pitomých českých romantických komedií, kde si pár ufounů hraje na lidi, že už k podobným filmům tohoto žánru přistupuje s velkou nedůvěrou. A skutečně - začátek mne málem odradil, jak blbá ta scéna v luxusní restauraci byla. Ještě po úvodních titulcích jsem si říkal, co to je amatérštinu, když si skriptka nepohlídá, že v jednom záběru má u rozhovoru s tv komentátrem ruce v kapse a v dalším je má založené křížem. S příchodem Langmajera na plac je to však už jiné kafe - charismatický chlap s tajemstvím. Úvodní půlku filmu táhne rozhodně on, a je velká škoda, že z něho udělali tvůrci pěkné pako. Vůbec ty chlapské role jsou zas takové zvláštní - záletník, který v Albánii objeví své přírodní kořeny; jak rumunský skořápkář (Cituji z filmu) vypadající slovenský věčně vysmátý léčitel; neschopný barman (i když u něho je fajn myšlenka, že chybami se člověk učí a nic se nemá vzdávat); upjatý číšník... snad jen Taclík jako hráčský trader působí uvěřitelně a v pohodě. Štěstím filmu je, že obě herečky měly také co hrát - jejich postavy měly uvěřitelné charaktery, ty drobné zmínky o rodičích mi stačily, neb stačily a dokreslily povahu, některé vtipy hodně fungovaly (pozor, schody; tikačka, Albánie v Jižní Americe aj.), i když nejde o řachandy. Ona to totiž vlastně není komedie, ale v podstatě dramatický film se sportovní tematikou na pozadí s jemným, fakt jemným humorem. Nic tu naštěstí podle mne není chtěné, vše vyplývá z charakterů postav a logiky jejich chování. A navíc mě potěšilo, že jedna z holek bydlí v obyčejném bytě v obyčejném baráku, a dokonce mne potěšilo i to rýpnutí do luxusních restaurací ("smrdíte jak ryba" - mimochodem koukám teď paralelně na australský Bliss, a jako by to z tohoto zvláštního filmu vypadlo). A nakonec to dobře skončilo a Wilson šel ovit jiného trosečníka, takže za mě fajn film a až se mi nechce věřit, že za ním stojí Kolečko. (22.03.2020)

Budu se tvářit, že mě tu nikdo neviděl a dam tři hvězdy, jelikož jsem několikrát vyprskl smíchy (několik skvěle afektovaných absurdních sitcom situací - jako fakt!) a ústřední trojka je roztomile bizarní skupinkou tragédů s potenciálem. Kolečko se sice bez dozoru Prušinovského už několikrát zazdil, ovšem proti jiným přiblblostem z tuzemského rybníčku má tenhle film... prostě o kolečko víc. 5/10 (05.12.2021)

Na Hřebíčkovú prosím už nedávajte zábery príliš zblízka, pretože potom je strašne vidieť, jak rýchlo postúpil čas. V kšiltovke to ešte ujde, ale prečo z nej robia mladicu, veď každý vidí, že jej nie je 20. Samotný film hromadí od začiatku trapnosť za trapnosťou. Prachař požiada svoju zubatú priateľku, teda opäť spomínanú Hřebičkovú, o ruku a ona reaguje ako afektovaná kunda. Potom príde na rad volejbal a deti za nimi chodia o podpis. To ako fakt? Veď plážový volejbal má tak dokopy 10 fanúšikov v celej republike. To si už môžem ísť pre podpis k bezdomovcovi, má to rovnakú hodnotu. A keď sa na scéne objaví Langmajer, viete, že prišiel úchyl oblečený ako tupý buran a je po celej komédii. Zase to je položené na tom, aký je ten Langmajer super zvodca, každá mu chce dať. No a Dyk to je fakt dick. (20.01.2020)

Petr Kolečko je Zdeňkem Svěrákem pro mileniály. Fakt. Dokonale umí odkoukat povrchní, šovinistické a sexistické prvky současný společnosti, a lepit je do zábavných scénářů. Které si ale nesmí nechat točit povrchními režiséry, jako třeba sám sebou. Zápletka o (ne)sloučení bechvolejbalového dua je vystavěná tak komplikovaně a složitě, že i Nolan závistivě kouká. Fakt mi bylo stydno, že na to vůbec koukám, protože je to přesně o krůček před vstupem do softpornového žánru, přičemž vnadilo je vždy ženský zadek v plavkách, který má končit v posteli Jiřího Langmajera, jehož penis je hard macguffinem českého filmu. Je to taková ta lidová sranda, která plní kina, a Prima s ní v dalších letech ještě prodá hodně reklamního času v primetimeu, ale v jádru je to přesně taková ta laciná šmíra, která má to naleštěný pozlátko rychle prokouknutelný, ani na to člověk nemusí mít titul gendermana. Tohle by mi přišlo trapný nejpozději ve dvaceti. Natož tak teď, kdy je mi o 3 roky míň, jak Kolečkovi. PS: Ten geniální závěrečný proslov Vojty Dyka o hořícím dřevu je na míle daleko za zbytkem filmu, vlastně stejně jako celá postava Hynka, který je jeden velký running joke. (02.11.2020)