Přes prsty

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Z počátku se to jevila jako zajímavá sportovní komedie. Ve výsledku, ale dlouhá sonda do spletitých vztahů. Sportu je tu minimum a naopak se pouze ocitáme v kruhu vztahů a složité minulosti. Jirka je prostě super i v téhle roli. Zatímco v o rok mladším Po čem muži touží, kde hrál šovinistu, tak zde perfektní sympaťák do nepohody. Navíc vždy řekne co má na jazyku. Za mě vlastně podprůměrný film, který mnoho nenabídne. Zbytečně moc překombinované. (40 %) (08.08.2021)

Tvorbu Petra Kolečka jsem si v posledních letech hodně oblíbila. Bohužel si umí vybrat i slabší chvilky a patří k nim i jeho režijní debut. Komedie z prostředí profesionálního beach volejbalu o nejlepších kamarádkách, které si lžou a vymění si chlapa? Ano, za určitých okolností by se mohlo jednat o dobrou zábavu. Film ale nepodrží ani herecké výkony (jediným tahounem je Langmajer, hlavní ženské postavy byly napsány na facku a jejich představitelky navíc nepovažuji za dobré herečky), ani zoufale nevtipný scénář. Alespoň jsem ale udělala dobrý skutek, protože jsem vytáhla do kina tátu s tetou a ti se výborně bavili. Já teda ne. (10.09.2019)

Při sledování filmu jsem si připadal jako na horské dráze. Úvod mě fakt pobavil a rozesmál, přeparkování traktoru psalo, takže jsem si myslel, že by to mohlo vyjít, jenže... Příběh se po chvíli změnil v podivnou nablblost, děj byl chvílemi opravdu hloupý a nezabral na mě ani pokus o českého Big Lebowskiho. (25.02.2020)

Jiří Langmajer všechny herecky převyšuje nejen že hraje karikaturu nadsamce. Ale jeho starosvětsky přímočaré kouzlo posledních opravdových chlapů u dam funguje. Petra Hřebíčková a Denisa Nesvačilová jen pózují v úsporných dresech a v postelích. Jejich citové eskapády i vzájemné rozmíšky jsou umělé a jejich nápadníci neboli Vojtěch Dyk a Jakub Prachař okatě dočasní, ne-li přímo okrajoví. Jak skončí výchozí spor, kdy jedna chce otěhotnět a druhá vyhrát šampionát, uhádne divák i bez vstupenky. Ostatně celý děj by se dal poskládat z perel lidového mudrosloví: odříkaného chleba největší krajíc, nenávist plodí lásku, staré hříchy mají dlouhé stíny. Pobavilo mě pár hlášek a situací sebeklamu když Dykův borec prohlašuje, že je „karibský typ“, nebo hrdinka Hřebíčkové soudí, že „opilá jsem roztomilá“. Pobavily mě fráze sportovního komentátora i ezoterické albánské osvícení, ale přesto z plátna čiší vypravěčská chudoba. Příjemný pokus o slunečnou náladu v rytmu samby vyznívá nuceně a zajímavý prvek česko-slovenské řevnivosti vyprchá ve smířlivém finále. Erotické záběry tvoří tuctová manýra, volejbalu je zase dost málo a převážně se zabírá zdálky. Možná by zkušený režisér z Kolečkova scénáře vytvořil hravější obraz pošetilosti citů. Česká kinematografie je obohacena o další vatu. (24.03.2020)