Přes prsty

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)

Hrozný zvuk. 1) Vůči půvabům 40leté Petry Hřebíčkové (Linda) i dalších děvčat jsem imunní a tak jsem byl vydán napospas 35letému scenáristovi Petru Kolečkovi v jeho režisérské prvotině. Silně mě zklamal._____ 2) Ozvučení je prostě příšerné. Pod zvukem je podepsáno podle informací na stránce filmovyprehled.cz celkem šest osob (plus dva asistenti). Ani tato squadra, ani režisér Kolečko, dva pomocní režiséři, dva asistenti režie, dva dramaturgové, ba ani tři lidé ze Soundsquare ze zvukové postprodukce s mizerným ozvučením dialogů nic neudělali. Zejména Hřebíčkové (ale i dalším hercům a herečkám) chvílemi nebylo vůbec rozumět nebo jen stěží. Zodpovědnost má zvukař. Od toho tam snad je._____ 3) Je to škoda, protože mi tento nešvar zkazil dojem ze snímku, který, byť očividně nepatří ke špičce českého filmu, mohl poskytnout alespoň trochu zábavy. (26.11.2020)

Sportovní tematika není zrovna můj šálek kávy, na druhou stranu byly mnohé obrázky hezké. Příběh měl hlavu a patu, byť občas se vyvíjel trošku kostrbatě. Ale táhl ho pouze výborný Langmajer, děvčata se chovala občas hloupě a spíše sekundovala. Některé vtipy byly povedené a upřímně jsem se zasmál. Navíc kvituji, že mistrovství se konalo v Ostravě, nikoli u moře, kam mají filmaři tendenci jezdit makat kvůli dvěma záběrům. Tři a půl a klidně někdy znovu. (01.02.2020)

Už dlouho mě Langmajer svým výkonem takhle nestrhnul. V našich končinách je často nebetyčný problém natočit sympatickou soudobou komedii, která se za každou cenu divákovi nepodbízí svou laciností. Petr Kolečko je zcela určitě jeden z mála našich tvůrců, jejichž tvorbu je dobré pozorněji sledovat. Škoda závěrečného volejbalového turnaje, který mírně sráží výsledný dojem. Holky ač předvádějí sympatické herecké výkony, tak ty sportovní jsou velmi slabé. 60% (03.08.2020)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)