Jackie

Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. (14.03.2017)

Očekávala jsem něco mnohem více emotivnějšího, jen tak ledabyle odfláklý souhrn vzpomínek a pocitů. Nic, co by jsme už nevěděli, nic, co by mě donutilo zhlédnout film na jedno nadechnutí, každopádně to bylo znuděné, je to škoda, myslím, že takový film by si zasloužil mnohem větší hloubku, lepší přehlednost dění .. Natálie se snažila, ale bylo to prázdné ... i tak dávám 4***, už jen pro památku na pana Kennedyho, který si zaslouží určitě víc, než tohle. Takový film by se neměl o Oscara ani otřít! (02.03.2017)

Akurát sa pozerám na autentickú fotografiu skutočnej Jacqueline Kennedy Onassis, ktorú porovnávam, s jej hereckou predstaviteľkou Natáliou Portman, ktorá sa síce na ňu dosť podobá, ale nie je to tak, že ako vajce k vajcu, skôr si herečka osvojila reálny predobraz Jackie, v tom, ako hovorí, t. j - používanie spôsobu reči, mimiky, gestikulácia, vystupovanie, štýl chôdze. To si poriadne naštudovala, pokiaľ sa pripravovala na túto, neľahkú, náročnú úlohu, ale akosi pozabudla na to, že z Natálie - tu absolútne nič nie je vidieť a poznať ! Strašne sa chcela stotožniť s Jackie Kennedy, že zabúda na to, že to k sebe nejde dokopy. Mala z časti použiť črty z budúcej vdovy Kennedy Onassis, to je určite zaujímavé, ale najmä mala byť sama sebou, svojský spôsob prípravy, z jej strany, sa vytratil... Celkovo sa jedná o pohľad na situáciu z jej STRANY, pozerám sa na jednotlivé zábery, ktoré sa odohrali po atentáte na jej muža, 35. prezidenta spojených štátov amerických, Johna Fitzgeralda Kennedyho, ktorý sa v osudný novembrový deň, 22. v poradí, roku 1963, OCITOL, ako bažant na STRELNICI, na ktorého pália zo všetkých svetových strán... Občas sa taktiež pozriem na spoločnosť štábu vo White House, ako ich sprevádza, jednotlivými miestnosťami, a to ešte pred atentátom. Takže, dá sa povedať, že všetko začína príchodom novinára, za skormútenou vdovou, a ona mu začne vyprávať, svoju verziu, jej uhol pohľadu. Film je v niektorých pasážach, veľmi dynamický a silný, najmä vo flashbackoch - 22. 11. 1963, čo nastalo po veľkom spiknutiu. Vlastne, zaujalo ma to, ako to vidí pravý člen rodiny, t. j - jeho manželka, ktorá bola práve pri tom, keď sedela vedľa neho v luxusnej, ale málo stráženej limuzíne, a práve vtedy sa dallaskými ulicami schyľovalo k UDALOSTI, ktorá mi ešte dnes nedá spávať. Chudák, keby ten vedel, čo ho tam čaká... Snímkom ma sprevádza ustavičná nepríjemná, až mrazivo - sugestívna atmosféra, keď sa pozerám na biografický film, ku ktorému sa pristupuje, trochu INAK. Režisér Pablo Larraín ma zaujal svojim rozprávačským štýlom, ktorý absolútne nikoho nešetrí, a ani to nemieni meniť. Škoda je jednej veci, a to je prehnaný zápal hlavnej herečky svojou postavou, pretože sa čoraz viac vytráca IDEA filmu, ktorý ale treba vidieť, pretože je to atypický pohľad na tieto udalosti, z pohľadu manželky prezidenta. Videl som taktiež brilantný film Olivera Stonea - J. F. K. , ktorý sa ale venoval úplne iným veciam. Kto všetko bol v tom namočení... ? Zabúdalo sa na to, čo musela prežívať jeho rodina. Tento film mi to sprostredkoval, len mal dbať na prehnaný výkon Natálie, ktorá je síce presvedčivá, ale aj veľmi zvláštna... PS : Spomína sa tu Abe Lincoln, ktorým bola Jackie - očividne posadnutá... A dá sa povedať, že obaja skončili rovnako. Pre mňa boli Abraham a John, najlepší americkí prezidenti všetkých čias !!! (10.02.2017)

Jak nemám Natalii Portman rád, tak lze říct, že tuto roli zahrála docela působivě. Podivuhodná je především modulace hlasového projevu, která kolem filmu možná časem vytvoří kultovní status, kdoví...každopádně jako komplexní herečka mě zajímat nezačala a ani nezačne, tyhle typy jako ona, Rooney Mara, Marine Vacth a podobné mě nudí herecky i esteticky. Pakliže je ale Larraínův film myšlen jako tryzna, tak se mě nedotkl a vlastně je mi obecně nesympatické vytvářet kolem "hlav" jakési polobožské aury jenom proto, že byly/staly se "hlavami" nebo manželkami "hlav" a proto strašně trpěly. Takže tři hvězdy spíše jenom za poměrně svěží formu - kamerové, střihové a hudební nápady to hodně táhnou. Larraín mi ale stále připadá jako poněkud přeceňovaný filmař. (škoda, že ten film není radši o jazzmanovi Jackie McLeanovi, mnohem důležitější osobnost) (15.05.2017)

Dává smysl se v životopisném filmu zaměřit na kratší časový úsek, než se snažit do hodiny a půl natlačit něčí celý život. Tady je to zhruba týden mezi atentátem na JFK a státním pohřbem, doba vypjatých emocí a nenápadného tlaku okolí. Natalie Portmanová se snažila Jacqueline Kennedyové podobat tolik, až to občas bylo skoro až na škodu. Rozhodně ale zaujala hudba, které by bylo těžké si nevšimnout. Pro Pabla Larraína šlo určitě o nejvíce divácký film, ale navzdory tématu to stěží bude nějaká zábava pro masy. (16.09.2019)