Predátor

Další z akčních klasik, na které (nejen) mnozí mí vrstevníci vyrůstali a já ji (samozřejmě) neviděl (tudíž opět nejsem „obětí“ nostalgie jako mnozí jiní a dívám se na film střízlivě). Predátor mě pozitivně překvapil. Jeho sci-fi složka je docela dost vymakaná (tedy na konec 80. let), jistě za to může více než slušná technická stránka, kvalitní efekty a samozřejmě svoje dělají i masky/kostýmy (tedy celá propracovaná postava Predátora). Jeho thrillerová (místy až lehce hororová) tvář funguje možná vůbec nejdokonaleji na celém filmu, tolik vhodně dávkovaného napětí jsem opravdu nečekal (čemuž nahrává i známá pravda o tom, že nejvíce se zpravidla bojíme toho, co nevidíme). O něco hůře je na tom akční stránka filmu. Do chvíle, než postřelí Dutche, je to vcelku paráda, pak je však samozřejmě Arnie bez ohledu na zranění stále ve formě a běhá jako kamzík (na což jsem se ale už tak nějak před projekcí připravil a vlastně mě svým způsobem mile překvapilo, že na to došlo poprvé až necelou půlhodinku před koncem). Co mě však poněkud zarazilo, bylo množství chyb ve filmu (nepramenících z akce jako takové). Na to, že to bylo moje první zhlédnutí, jsem si všiml (bez účelu hledat je) většiny z těch ve zdejších Zajímavostech, a to jsem si o nich četl až po projekci. Možná budu za rejpala, ale tohle je podle mě naprosto zbytečná nedůslednost, takové odfláknutí, které kazí jinak velmi dobrý dojem (třeba taková rozstřelená X kompletní hlava vážně nebyla nutná). Na druhou stranu, další z příjemných překvapení byl humor (teda, mám mysli ten záměrný, čekal jsem totiž jeho nechtěnou verzi), některé hlášky opravdu pobavily. Sečteno a podtrženo, slušné 4* (a dát si dát si víc záležet na detailech, mohlo to být ještě lepší). „Jsi raněnej. Vykrvácíš!“ – „Nemám čas krvácet!“ (21.11.2014)

I pronesl onehdy mladý retardant pištivým hlasem: bafte mě! Pak usadil se v kinosál, vnořil úd svůj do nádoby s tepelně upravenou kukuřicí a počal mocně bzdít. I opona se rozevřela, jas elektrických svic pohasl a započaly se díti věci věru zvláštní. Rakouský mistr sportu přizval několik schopných jedinců na výlet do hájů exotických, by tam dobro a lásku šířili, byť spíše za pomoci meče světského než slovem Božím. Protivník pak, jak z hlubin pekla vzešlý, šálil nezemskými šalbami hrdinův zrak, krvácel v barvách reflexních a v štrozoku měl pro moment prohry i nukleární kejkle ukryty. Náš nedovyvinutý jedinec nechal sanici svou poklesnout..... Ok, pár drobnůstek bych mohl uvést na pravou díru. Kinosál byl ve skutečnosti olezlý autobus z roku neplakej, do něhož ruka porevolučního podnikavce nainstalovala video a dvě úzkoúhlé tesly. Já, místo abych držel všech pět palců vítězným disidentům, aby si to tu pěkně poladili k obrazu svému a tak, lozil snad šest dní za sebou na Pridejtra do zmíněného kulturního ráje a chcandil blahem. O pár měsíců později jsem kvality dabéra, který namluvil veškeré postavy svým monotónním hlasem, ocenil i při prvním radostném skouknutí německého fekál porna (při již neveřejné produkci). Jo a popcorn jsem neměl, žvýkal jsem langoše a zapíjel broňou! (17.09.2012)

„Keď to môže krvácať, môže to aj skapať.“ VOTRELCOV mladší brat (skupinka ničnetušiacich pozemšťanov bojuje v de facto uzavretom priestore s tajomným mimozemšťanom, ktorý ich po jednom vyvražďuje) od rovnakého štúdia. Tu naozaj nie je dôvod šetriť hodnotením (napriek slabšiemu "pračlovečiemu" finále, ktoré ma vždy otravovalo a asi dvadsiatim sekundám s dosť úsmevne zostarnutým počítačovým trikom). PREDÁTOR je úžasná klasika 80. rokov. Strhujúca hudba Alana Silvestriho, kultová vojenská macho atmosféra (naolejované svaly, sexistické vtipy o vagínach, penisoch a prsiach, cigara v helikoptére, Bezbolestná, hnusný žuvací tabak), kultové hlášky ("Nemám čas krvácať."), nenapadnuteľné herecké obsadenie (naozaj ťažko povedať, či je najlepší Weathers, Black, Duke, Ventura, Landham alebo Chaves... ale asi Arnold), drastické vraždy, hrôzostrašné zlo (nápad Stana Winstona a Jamesa Camerona) a dusná džungľová atmosféra. Vidieť Barbara Conana strácať jeho povestné sebavedomie je pohľad na nezaplatenie. Nikdy som ale nepochopil "morálnosti" boja, v ktorom sa jedna zo strán doslova zneviditeľní a následne zákerne vraždí svojich súperov od chrbta. (02.11.2004)

Zajímalo by mě, jak bojové akce probíhají ve skutečném životě mimo plátno. Vždycky když totiž v nějakém (americkém) filmu vidím velkého idiota s velkou zbraní a velkou muskulaturou jak dělá "Tak pojďte sráči, tatata!!!" (zde role Jesseho Ventury), zakázala bych válku okamžitě a příslušné maníky nahnala do obchoďáků prodávat plyšáky. To je ale jenom takový povzdech mimo, protože samotný film se mi hodně líbí, hlavně kvůli fríkůlín hlavní postavě - predátorovi. Nikdo víc kůl nebyl od té doby vynalezen, maximálně dvojčata z Matrixu. No a za scénu, kdy si dredovitá příšerka z jiných planet nahrává hovor vojáků a smích indiána a potom si to pouští pořád dokola, jsem ochotna zamhouřit oči nad protěžováním amerického snu a armádního chlapského přátelství (Já tady svý chlapy nenechám, ty zlý hajzle, který jsi mě zradil!) a lípnout tam těch pět hvězdiček, protože tohle je opravdu jeden z nejlepších filmů s Arnoldem a ani při opakovaném shlížení neztrácí takřka nic ze své napínavosti. (22.12.2006)

Arnie trošku z jiného soudku, přesto další z jeho vrcholů 80. let!! I když člověk asi nikdy nezapomene na jeho znamenité zarovnávání přerůstající flóry kulometem (Komando). Predátor je jiný, i na zvolený žánr „reálnější“. Nejprve se Arnold ocitne v čele záchranné čety, která má zlikvidovat tábor nepřátelských partyzánů a osvobodit rukojmí. Následně potřebuje zachránit on sám a jeho lidé. Nakonec se ocitá tváří v tvář neznámému nepříteli s neviditelným brněním, kde s pudem sebezáchovy ožijí i Arnoldovy zvířecí instinkty. Producenti poměrně riskovali, když do party přizvali prakticky neznámého Johna McTiernana, ten však udržel nejistotu a napětí na vysokých příčkách, dokonale využil guatemalské džungle s vysokou vlhkostí vzduchu, takže z těchhle ostrých chlapíků neustále teče pot. Trefou do černého pak bylo samozřejmě angažování Stana Winstona, díky němuž Predátor nevypadá ani po letech legračně. Alan Silvestri na jedničku, stejně jako kamera Donalda McAlpinea!! (12.12.2005)