Slavnosti sněženek

Filmová klasika, s níž jsem během sledování dlouho bojoval. Herecké výkony dle očekávání byly brilantní, ale námět mi nic neříkal a humor také ne. Ke konci jsem si patrně již přivykl a bavil jsem se o něco víc. Samozřejmě legendární hlášky patří do klenotnice české kinematografie (šípková nebo se zelím? Nablito v alejích,..). (24.03.2019)

"Tak to je ta moje nová družka... vyměnil jsem ji za obraz... Krajinka v zimním hávu." Já tedy na ty poetické filmy moc nejsem a krásu zaprděného venkova taky nedokážu moc ocenit, ale Slavnosti sněženek mám rád. Vždycky si při nich totiž vzpomenu na to, jak bylo na světě krásně, když příslušníci řešili opilce na kolech odebráním ventilků, když se "odborník" Leli pouštěl do jakékoli práce, když pan Karel všechno sežral a jak by mne uspokojilo obzvlášť trýznivě zakroutit krkem rodině pana France. A toho kance si dám na šípkové omáčce se zelím, protože jsem diplomat. (27.01.2017)

Myslím si, že když se u nás řekne Slavnosti sněženek, tak každý Čech asi ví o čem je řeč. Další Hrabalova klasika převedena panem Menzelem na filmové plátno. Bohužel narozdíl od dalších Menzelových počinů mi tahle komedie nepřipadá až tolik vtipná. Spíše z ní cítím takové napětí. Opravdu luxusní bylo to pánovo vyprávění, co všechno je schopen za jeden den sežrat, to jsem se opravdu s chutí zasmál, ale zbytek je takový spíše posmutnělý. Znovu se však dostávám do bodu, kde musím opět zmínit, že jsem dobu nezažil, a tak jsem dost možná o něco ochuzen. Přesto si myslím, že film spíše než dobu reflektuje samotný charakter českého národa a ten se bohužel až do dnešního dne nezměnil. Dávám takové nějaké poslabší 3*. (13.11.2011)

Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% (07.09.2020)

Pan Menzel dokázal pábitelskou atmosféru udržet desítky let. Příběh zdánlivě o ničem, svou sílu představuje v textech a neuvěřitelně krásně sehrané všednosti. Starosti o tom, jak zkonzumovat divočáka, jsou vlastně určitým smyslem a kontrastem celého bytí všech zúčastněných. Prostota a velmi silná upřímnost "to je těch starostí na světě málo?". Ale i hledání každodenní krásy a přirozené radosti ze života s humornou formou "jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já". Československá, nejspíše nesmrtelná klasika Menzel - Hrabal, tu pro Tebe vždy bude. (27.10.2012)