Dům

Americký snímek „Dům“ bazíruje mezi komedií a hororem, ale ta linie není moc dobře stanovena. Jako kdyby se tyhle prvky chvílemi vylučovaly a celkově se příliš dobře neslučují. To ale nic nemění na tom, že to je film, kde je spousta zajímavých nápadů a ještě zajímavějších provedení, kdy triková stránka je velmi povedená. Asi se ale přece jen budete více usmívat. (14.01.2020)

Pod velmi dobrou režií se podle mě jedná o tu nejlepší hororovou komedii. Film nepostrádá napětí,to se musí nechat a akční scény jsou velmi dobře natočeny. Ovšem nejlepším kouskem je zombí voják Ben. SKvělá hudba a nápady film jen hrne,stejěn tak i dobrými vtipy a scénamy. Nápad se strašidelným domem se tady velmi povedl. (13.01.2007)

Tento Minerův snímek jsem včera viděl po 19 letech. Čistě pro srovnání divácké percepce dítě vs dospělej jedinec. A světe div se, house stále funguje. Ano, filmu se dá vyčítat kostrbatější výustění, ale s ohledem na četnost motivů, které film zpracovává (vietnamské trauma, ztráta dítěte, haunted house) se tato kostrbatost dá omluvit. Vadit může i netradiční kombinace latexu a strachu z neviděného (duchařina), ale na druhou stranu to lze považovat i za poziitivum. House je klasické filmové dítko 80. let s jeho klady i nešvary. Cítíme z něj evil dead i poltergeist a přitom stále působí svěže originálním dojmem. majner rulez. (19.11.2009)

Takéto filmy hodnotím väčšinou pozitívne, ale najzábavnejšie momenty v Dome sú ukradnuté z Evil Dead a najzábavnejšie monštrum (príšera zo šatníku), z Howarda alebo Leviathanu. Vojna vo Vietname a jej prepojenie s ostatným dejom je nezvládnuté a divne zostrihané (ako vlastne väčšina filmu), herecké výkony skôr úsmevné, humor detinský a gore minimálne. Neni to až na tej úrovni ako Troma, zato takmer celý čas som si v duchu opakoval, že radšej zábavný trash ako obyčajné nudné béčko. A to Dom je, nudné béčko. 30% a jediné čo tu plne funguje je hudba "vorheesovského" Harryho Manfrediniho (26.05.2013)

Vietnamský veterán vs. strašidelný dům. Kouká z toho slušný horor a on v podstatě je, kdyby si režisér odpustil nudnou seznamovací první půlku a kdyby tam necpal vysloveně komediální scénky, které ničili atmosféru. Protože příšery jsou tu krásně osmdesátkové (žádné stokrát zrecyklovaný černovlasý japonský holčičky, lezoucí po stěnách, jaké by tam byly dnes), některé scény pak docela strašidelné (mečoun na zdi, tajemný svět zrcadlem), závěrečný souboj se zombie vojákem nebo scény z džungle nemají chybu. Jen je to dohromady takový mišmaš, sice zábavný, ale mišmaš. (04.07.2009)