Příliš osobní známost

Petra Hřebíčková stále v té samé roli, Táňa Wilhelmová... v určitým věku se asi holt ženská musí rozhodnout, jestli ksicht nebo prdel a Táňa se rozhodla, že radši bude v plavkách vypadat jak smeták obalený šňůrkami, zato v ksichtě o minimálně deset let starší, než ve skutečnosti je, a promenádovat se v otřesných modelech ála "ezoterická uklízečka". Eliška Balzerová je krásným příkladem otřesných paruk v české filmové a seriálové produkci, nicméně ona jediná společně s dětskou herečkou mi alespoň tolik nevadily. Mužští hrdinové naprosto otřesně nadabovaní do češtiny. Příběh se snaží být vtipný (dějová linka okolo Táni) a romantický a dramatický zároveň (dějová linka okolo Petry) ale není dotažený a vlastně ani dobrý ani v jednom, v obou je naopak tak absurdní přehnaný, že jak v rádoby humorných scénách tak v těch dramatických navozuje divákovi pocit trapnosti. Abych taky byla pozitivní, titulní písnička je fajn. (02.11.2020)

Existuje mnoho způsobů, jak natočit špatný film. Příliš osobní známost předvádí takové, jaké jsem dosud neznal. Ve zkratce jde o mix přepálené lifestyleové komedie a dusivého psychodramatu, který tvrdí, že ženy by měly odpouštět svým mužům. I když to jsou promiskuitní agresivní alkoholici s padesátimilionovým dluhem, kteří se je pokusili znásilnit. Stačí, že jsou sexy (a špatně nadabovaní do češtiny).___ Takhle by se mohlo zdát, že je to film plný emocí a zvratů, ale ve skutečnosti je dějově tak prázdný, že nezanedbatelnou část stopáže vyplňuje podzápletka točící se okolo „opotřebované vaginy“ jedné z hrdinek, jejíž partner je sexuálně příliš náruživý (a během penetrace říká věci jako „Můj penis je můj štětec a ty jsi moje plátno“).___Zatímco během prvních cca dvacet minut jsem ještě víceméně chápal, proč a pro koho film vznikl, o čtyři a půl hodiny psychického času a jednu ztrátu tvůrčí soudnosti později jsem už nerozuměl vůbec ničemu a jen rezignovaně sledovat závěrečné titulky.___V jistém ohledu je fascinující, s jakou sociopatickou samozřejmostí postavy předcházejí od lásky k nenávisti a film od poševního humoru a legrační předčasné ejakulace k dětskému pláči a nadávání na „zasranej život“. Při menší formální uhlazenosti a po dotažení neštěstí postav do důsledků by mohlo jít o subverzivní feministický artfilm, ukazující chlapy jako hovada, které ženám ničí jejich životy i sny.___Žel je to jen rozpolcený komerční produkt, který chce uspokojit příliš mnoho citových potřeb naráz, a tak nakonec uspokojí leda toho, kdo z nějakého důvodu touží vidět, jak Miki Manojlovič, skvělý srbský herec z Kusturicových filmů (zde rovněž špatně nadabovaný) chytá za zadek Elišku Balzerovou. 20% (23.01.2020)

Nečekal jsem, že když jdu do filmu od party, co má na svědomí v rámci žánru nadprůměrný Všechno nebo nic tak dostanu jenom to "nic". Já jako nejsem náročnej, ale tak tohle mi absolutně vůbec nesedlo, zatímco ten první film, byl vtipný, dynamický, sympaticky obsazený s parádní muzikou a ohromně pozitivní atmosférou, tak tady jsem hodinu čekal, kdy se to rozjede a ono to přešlo z bláznivé romantické komedie do drama o soužití s alkoholikem. Hřebíčkovou mám rád, ale začíná být okoukaná a Dykovou moc nemusím, ale tady se na ni na bolelo i jen koukat - ta holka by se měla dát do kupy, dějově to je hrozně primitivní klišé, což by mi u tohoto filmu nevadilo, ale to by to muselo mít trochu šťávu. Vraždou je i dabing, ale to je to nejmenší.Jedna hvězda za brilantní výkon maličké Valentýnky Bečkové, která všechny převálcovala. (16.05.2020)

Stejný začátek, podobný průběh, totožný konec. Proč musejí být všechny tuzemské kousky daného žánru téměř stejné? Tenhle alespoň zpočátku vykazuje jisté naděje, že by to mohlo být jiné. Není. Vztahové peripetie řeší Tatiana Dyková a Petra Hřebíčková, ženy středního věku, kdy jedna zrovna zjistila, že bude tou, kdo uvidí synka jen o víkendech, a druhá přes roztomilou holčičku poznala (zdá se) vysněného partnera. Vdovce. Webdesignera, který na obchodní schůzky právě svou roztomilou dcerku vodí. Brzy bude mezi nimi vše zalité sluncem. A romantickým sexem. Ovšem podvodem společníka přijde náš vdovec o miliony, sklouzne k ufňukanosti a litování se. A k chlastu. Naštěstí je tu chápavá tchýně (která měla s novou přítelkyní pochopitelně zpočátku problém) a kamarádka Táňa, která teda taky řeší nový vztah s věčně nadrženým žárlivcem, ze kterého ji neustále bolí vagína. Áááááá („Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“). A ještě ke tchýni ztvárněné Eliškou Balzerovou. Naši ústřední hrdinku nemusí, chová se docela děsivě, ovšem pak přijde písničková montáž (během filmu ji vytrpíme víckrát) bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky. Brrrrr. A Balzerová ještě potká bohémského důchodce na hezké chvilky ve dvou. Aby jí to nebylo líto. V předchozím projektu slovenské režisérky Marty Ferencové Všechno nebo nic jsme rovněž sledovali dvě dámy hledající chlapa. Ovšem ty na to šly hodně prapodivnou cestou. Tyhle dvě jsou přímočařejší, a tak nějak uvěřitelnější. A to docela dlouho – až do prvního vztahového klopýtnutí. Tvůrci se pokoušejí o romanci a komedii, nejde jim však ani jedno. A znovu naplno ukazují bolesti tuzemského filmu. Chybí vtip, chybí dílčí pointa, chybí solidní příběh. Jakmile se totiž objeví problém, cesty z něj jsou mdlé a málo uvěřitelné. Vrcholem je kupříkladu večeře dcerky – nové mamky – nalitého tatíka, který přichystá nepoživatelné jídlo, a chová se jak kokot. Jenže nejen on. V tu chvíli je jasné, že označení komedie je výsměch. O vztazích se rovněž nic nedozvíme, navíc linie Dykové je prakticky zbytečná a výplňová. Od filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, bych čekal mnohem mnohem víc. A ne pouze naprosto otřesný dabing jak z jihoamerické telenovely. Minule totiž Ferencová a její tým sáhla po Polácích, i nyní se musela v případě tří hlavních mužských představitelů podívat za hranice. Asi nemáme kde brát. Za mě hlavně bídně napsaný žánrový guláš. Přesto dvě a kousek. (29.06.2020)

„Jó má drahá, život je kurva a je jedno kolik je ti let…“. „Nepiju, nekouřím, nešukám, no dobře občas si to udělám…“. Příběh samotný žádná sláva, spíš to stojí na několika dobrých hláškách, sexuálním podtextu, rádoby emočním výlevům a vagíně Vilhelmové. Nesmím opomenout dobrý výkon Elišky Balzerové a té malé holčičky. Petra Hřebíčková patří mezi moje oblíbené herečky, ale poslední dobou mi připadá, že se na ní až nehezky začínají projevovat roky. Bohužel i tento výtvor upadne brzy v zapomnění, protože nic extra zapamatovatelného tu k vidění není. Slabší průměr, spíš šedý podprůměr. 40-45% (18.10.2020)