Příliš osobní známost

V kontextu jiných českých filmů to tedy tak hrozné nebylo - a proto to ráda nadhodnotím. Je to podle předlohy Evy Urbaníkové, která se evidentně vdala, takže už se jmenuje Twardziková, ale je to stále ona: zručná červená knihovna plná moderních emocí. A to už se ani nedivím, že hlavní roli hraje zase Petra Hřebíčková, na ostatní herečky režiséři zřejmě ztratili kontakt (stejně jako na české herce - ti už zřejmě došli frontálně, protože taková injekce od bratrů Jugoslávců se hned tak nevidí). A připojuji se k odoraci té holčičky, byla vážně miloučká, tu se neopouštělo lehce. (12.02.2020)

Ze začátku se film jevil, že by možná mohlo jít o celkem zábavný ženský humor, ale posléze se to změnilo v oplzlou bezduchou jebačku, kde vlastně šlo především o sexuální vtipnost (trapnost), kterou si postarší herky kompenzují svojí vyčpělost. Kdežto přišel zlom, kdy z jebačky se staly plky a narvali tam příběh trpící holčičky po smrti matky, kdy se jí snaží najít náhradnici ze střídačky vysloužilých ne moc použitých žen, kdy se vztah zesere a dítě zase trpí. Hra na emoce funguje asi jednou za celý závěr filmu, kdy se člověku zželí malé sympatické holčičky po hádce bývalých souložníků. No a jak to tak u našich filmů bývá, konec jedna velká šťastná famílie. Rozjezd dobrý, dojezd už ne tak dobrý. Chtěl jsem dát slabé 3*, ale 2* musí stačit. (26.04.2021)

Existuje mnoho způsobů, jak natočit špatný film. Příliš osobní známost předvádí takové, jaké jsem dosud neznal. Ve zkratce jde o mix přepálené lifestyleové komedie a dusivého psychodramatu, který tvrdí, že ženy by měly odpouštět svým mužům. I když to jsou promiskuitní agresivní alkoholici s padesátimilionovým dluhem, kteří se je pokusili znásilnit. Stačí, že jsou sexy (a špatně nadabovaní do češtiny).___ Takhle by se mohlo zdát, že je to film plný emocí a zvratů, ale ve skutečnosti je dějově tak prázdný, že nezanedbatelnou část stopáže vyplňuje podzápletka točící se okolo „opotřebované vaginy“ jedné z hrdinek, jejíž partner je sexuálně příliš náruživý (a během penetrace říká věci jako „Můj penis je můj štětec a ty jsi moje plátno“).___Zatímco během prvních cca dvacet minut jsem ještě víceméně chápal, proč a pro koho film vznikl, o čtyři a půl hodiny psychického času a jednu ztrátu tvůrčí soudnosti později jsem už nerozuměl vůbec ničemu a jen rezignovaně sledovat závěrečné titulky.___V jistém ohledu je fascinující, s jakou sociopatickou samozřejmostí postavy předcházejí od lásky k nenávisti a film od poševního humoru a legrační předčasné ejakulace k dětskému pláči a nadávání na „zasranej život“. Při menší formální uhlazenosti a po dotažení neštěstí postav do důsledků by mohlo jít o subverzivní feministický artfilm, ukazující chlapy jako hovada, které ženám ničí jejich životy i sny.___Žel je to jen rozpolcený komerční produkt, který chce uspokojit příliš mnoho citových potřeb naráz, a tak nakonec uspokojí leda toho, kdo z nějakého důvodu touží vidět, jak Miki Manojlovič, skvělý srbský herec z Kusturicových filmů (zde rovněž špatně nadabovaný) chytá za zadek Elišku Balzerovou. 20% (23.01.2020)

Za mne příjemné překvapení a to hned z několika důvodů. Za prvé v tom nehrál Langmajer, což vnímám jako velké plus, za druhé je to zdařile obsazeno, Petra Hřebíčková je výborná, malá Valentýna Bečková roztomilá a Balzerová, ta nemá chybu nikdy. Za třetí jsem se i zasmála, dialogy neprudily a celé to scénáristicky držello pohromadě. Hudba nevýrazná, ale hodila se. Co vidím jako mínus, bylo úděsné přehrávání vyzáblé a vrásčité Dykové a protivně pozitivní konec. Jako celek řadím snímek do kategorie, kouknu jednou za deset let. Nechápu zdejší hodnocení, kde jsou pomalu na stejné úrovni daleko horší hovna české kinematografie posledních 30let. Za mne 60%. (25.05.2020)

Režisérka Marta Ferencová je nepoučitelná. Opět cpe do svého filmu šílené herecké akvizice. Minule to byla polská krev, nyní herecká "esa" z Balkánu. A navíc jsou strašlivě nadabována. Magazín Hrom pro ženy je vrchním producentem filmu, takže dějově se musí řešit a probírat prakticky vše, co trápí současnou ženu - (komplikované) vztahy, rozvod, nevěra, opuštěnost, druhá míza, (ne)vyrovnání se s úmrtím bližního, nechtěné těhotenství, alkoholismus partnera i pálení vaginy (po koitu). A v popředí tohle všechno zažívají Hřebíčková, Dyková a Balzerová. To jsou přece kvalitní herečky a nezaslouží si k nim cpát hnusné a nezajímavé neherce z Jugošky. Aha, tak nám vznikla produkční družba s Jugoškou, takže bylo nutné dosadit tyto "skvosty". Komediálnost celého filmu na sebe vzala Tatiana Dyková, její vztahová linie s malířem je až ztřeštěně pojatá a její vyobrazené souložení je úsměvné. Zbytek filmu je v podstatě pojatý na vážnou až dramatickou notu. Petra Hřebíčková potkává svoji osudovou lásku, mladého vdovce s malou dcerkou, který má k ruce agilní tchyni, načež postarší tchyně chvíli prudí, ale novou známost svého zetě posléze přijme. Jen těžce se vyrovnává s odchodem své dcery do věčných lovišť povislých ptáků a varlat, ovšem i ji přepadne láska, v divadle, kam pravidelně chodí na koncerty, a zasouloží si, to pochopitelně až doma, ne v tom divadle. A celé to má takové to ženské vidění věci, naivně jednoduché vybruslení z problémů, takže všechny životní peripetie ženských hrdinek, jakkoliv strojené vážně i nevážně, nakonec vykrystalizují tím správným/ ideálním směrem. Ferencová dělá stejné tvůrčí chyby, jako v jejím předchozím snímku "Všechno nebo nic", není ideálně režijně zručná a oba své snímky zaštítila spoluprací se scenáristkou a spisovatelkou Evou Twardzikovou. Jen tentokrát už film poněkud efektně zdramatizovala, takže partner Hřebíčkové má nenadálé problémy s alkoholem, poté, co ho podvedl společník z jeho firmy, Dyková načapá svoji lásku při nevěře a Balzerová se utápí v žalu nad smrtí své dcery do doby, než si po letech zase vrzne. A divák je šťasten, že to ve zdraví přežil, navíc se těší, s jakým dalším nepodařeným hereckým importem Ferencová dorazí příště. Tohle je prostě jeden z těch lepších počinů, které zrežírovala. 6/10 (29.07.2020)